Jan Palach

Kdybych byl idealista, utěšuji se tím, že Sedláčkovo skličující, sugestivní a přesto věcné hledání (či ohledávání?) Jana Palacha otevře národu oči. Ve skutečnosti se spíš obávám, abychom se zanedlouho neohlédli za posledními třiceti lety a stejně jako „Jenda“ si nepoložili otázku „Takže ono to všechno bylo jenom jako?“. ___ Vadila mi občasná doslovnost a velká slova nebo nedostatečné využití některých postav (Eva), ale v celku považuji určitou fragmentárnost vyprávění, enigmatičnost hlavního hrdiny (danou právě tím, že jej poznáváme jen z útržků) nebo nadřazení faktů emocím za výborný tah. Vyprávění je zprvu svižné, eliptické, podobně uvolněné jako doba, ve které se příběh odehrává. S tím, jak se Palachovo vnímání skutečnosti zužuje (vyjma několika scén se celý film svědomitě drží jeho hlediska), čas vyprávění a čas vyprávěného k sobě mají stále blíž. Nedochází už k náhlým skokům mezi měsíci, události sledujeme skoro den po dni, v závěru takřka minutu po minutě. O to naléhavěji si uvědomujeme bezvýchodnost situace a nezvratnost dění (k tomu přispívá také navracející se motiv ohně, resp. ohně a vody, kterou zpřítomňuje Helenka, v jejíž moci už ovšem ke konci není Palacha „uhasit“). ___ Podobně mne zaujala nenucenost, s jakou film poukazuje na přijetí nových pořádků, resp. návrat do zajetých kolejí. Bojový zápal, nutící lidi vrhat se pod kola tanků, poměrně záhy střídá apatie, blbá nálada (viz např. prodavač pomerančů) a odvracení hlav. Komedie běžící na Vánoce 1968 v televizi vyznívá úplně jinak než groteska s Laurelem a Hardym, kterou ústřední pár během pražského jara sleduje v kině. Nevzbuzuje totiž úlevný smích, neboť neodráží náladu ve společnosti, ale působí jako součást snahy odklonit pozornost od závažnějších skutečností (stejně tak hokej), navodit dojem, že se vlastně nic nestalo a život běží dál. Asi žádný polistopadový film nedokázal takhle přesně a přitom vlastně mimochodem vystihnout děsivou samozřejmost, s jakou po srpnových událostech došlo k obnovení pořádku. V tomto ohledu Palacha zároveň považuji za nadčasového, protože určité vzorce (stádního) chování, činící demokratické principy mnohem křehčími, než jsme si ochotni přiznat, se nemění. ___ V neposlední řadě jde o film skvělý nacastovaný a zahraný (zejména Viktor Zavadil a Denisa Barešová), s nanejvýš autentickou výpravou. Přestože si po celou dobu udržuje určitou komornost a nijak se nevyžívá ve velkých celcích a davových scénách (opět důsledek navázání hlediska na protagonistu), rozhodně se jej vyplatí vidět a zažít na plátně. S větší pravděpodobností vám z něj naskočí husí kůže, s větší pravděpodobností vás po doběhnutí titulků a odchodu z kina zarazí podivná netečnost okolního světa. ___To nejzásadnější, ne-li nejlepší, co u nás bylo po listopadu natočeno. 90% (20.08.2018)

Velmi průměrné. Po stránce režijní film vypadá minimálně o deset let starší, maximální tvůrčí rutina a vyprávění ve stylu jedna bába povídala plus klasické Sedláčkovy kontrasty, kterým rozumí zřejmě jen on sám. Přitom bylo vše jak na zlatém podnose. Herecky výborné, Bydžovská jako by věděla, do čeho a s kým šla, a snažila se sama vše zachraňovat, i když jí ostatní velmi zdatně doplňovali, včetně skvělého Zavadila, byla určitě nejlepší. Atmosféra taky velmi slušná, chvílemi lze dokonce mluvit o silném dramatu a vypjatých scénách, nicméně dvě hodiny vyprávění k pochopení Palachova činu, nebo dokonce jeho osoby, nestačily. Závěr mi přišel skoro až zpackaný a skutečně narychlo odbytý, jako by si režisér najednou vzpomněl, proč se o tom Honzovi dodnes tolik mluví. Jeho čin vypadá v tomto filmu velmi nerozvážně, v nejhorším případě dokonce nesmyslně, když bych chtěl být zlý, což nechci. Doufal jsem v žánr psychologický, který zde sice není uveden, ale naděje ve mně byla, doufal jsem v odvážnou režii a silné sugestivní vyprávění, doufal jsem v pořádný, kvalitní film. Škoda, že se tématu nechopil někdo jiný. [Kino Citadela - Litvínov]. (21.08.2018)

Začnu citátem: Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí. Film má silné scény, ale i slabé chvilky. Robert Sedláček je takový rozporuplný tvůrce občas umí a občas ne. Viktor Zavadil mi pro roli Jana Palacha (naivního idealisty levicového zaměření) přišel jako dobrá volba. Asi mám rád historické filmy s silným příběhem, takže trochu přimhouřím oko a dávám 4. (21.01.2019)

Hvězdu navíc dávám z důvodu výběru hlavního herce a že je důležité tento příběh sdělovat a mnohý si na základě filmu bude hledat informace, proč, jak apod. Krom zbytečně dlouhého posledního záběru mi chyběl textový epilog, ve kterém by bylo zmíněno např. že po 3 dnech zemřel, že ho čin následoval Jan Zajíc, Evžen Plocek, Josef Hlavatý, Michal Lefčík, Ryszard Siwiec... a další informace, které by posílili a doplnili jeho silný příběh. (12.01.2019)

Vizuálně se mi to líbilo, fakt to vypadá jako very 60s. Akorát hlavní hrdina mě nějak nebere. Vlastně celý ten přístup. Přijedou cizí armády, protože se jedna parta komunistů tahá o moc s jinou, a stane se co? Lidi vylepujou plakáty a zpívají Kubišovou. Asi bych nebyl jinej, ale je to celý takový... slabý. Třeba oproti Maďarům v 56, který si to s Rusama rozdali natvrdo. No, a Palach... Já vím, že to myslel asi dobře, ale nezměnil nic (kromě toho, že tím inspiroval dalších 20 mladých lidí, co se zapálili taky). Tak celkově co s tím? Za Palacha hvězdičku, za ztvárnění doby pět, za dost unylý dej tak dvě. No tak celkově dvě a půl. (14.09.2021)