Suburra: Krvavé předměstí

Formálně la serie zdaleka nedosahuje kvalit filmového zpracování, a tak zůstává někde na úrovni seriálové Gomory, což ale v žádném případě není málo, prostě jen jí chybí ten uchvacující wow efekt filmu s v pravdě apokalyptickou atmosférou. Některé momenty viděny právě optikou filmu nedávají úplně smysl, na druhou stranu díky většímu prostoru jsou postavy snad trochu živější, potažmo má dívak více času k emociální investici. A skladba ze závěrečných titulků pak byla vždy kladivem, jež udeřilo třešničku na dortu. (04.04.2018)

Filmová verze je přece jen o malinko lepší. Ta seriálová má dost prostoru na to, aby byla příběhově robustní a scenáristicky do široka rozepsaná, ale ne vždy se daří vybalancovat správně postavy a tep celé série. Nepříjemné zjištění je rovněž fakt, že co se z počátku snaží vypadat jako prequel k celovečeráku, jde v dalších sériích svoji cestou a s filmem tak postupně ztrácí provázanost. I tak je to ale krásně atmosférická, pulsující mafiánská pecka, která má skvěle zahrané hlavní postavy, evropský minimalismus a povětšinu času dobře baví. (29.08.2024)

První dvě řady byly boží. Totální nářez v podsvětí Říma. Ani si seriál nesnažil hrát na Gomorru. Jel si svoje intrikánství, víc sahal do politiky a církve. Všechno s napětím, nábojem, přiměřeně celkem, až do momentu třetí série. Studie hlavních postav nabírá na obrátky, změny jsou uvěřitelné, ale ten konec? Seriously? O čem bude čtvrtá řada? U Odinových krakvců... (10.11.2020)

Italové umí organizovaný zločin jak v reálu, tak hlavně poslední dobou na plátně. Seriál stejného ražení jako Gomorra a filmový jmenovec. Není zde jediná kladná postava, jen větší a menší zmrdi, kteří se řítí ke své neodvratné zkáze. Na začátku jsem měl pocit, že už jsem za poslední dobu italských mafiánských seriálů přesycen. Ten pocit odezněl a já se zase nechal vtáhnou, do téhle krvavé a špinavé jízdy, ve městě které nikdy nespí. 4,5* pod druhé sérii jdou s celkovým hodnocením na 4* (04.12.2019)

Seriál, ktorý prináša toľko krvi, špiny, korupcie a intríg, koľko len zvládnete uniesť. Pre diváka sú postavy dobre zapamätateľné, lebo sú vykreslené s výrazovou presnosťou nielen čo sa týka vyjadrovania, ale aj charakteru, štýlu obliekania, či áut, ktoré sú pre nich typické. V podstate je nosnou konštrukciou päť postáv – Samuraj a traja „kamaráti“, ktorí by inak o seba nezavadili, ale zblíži ich napojenie na Samuraja. Predstavujú rodiny, na ktorých čele stoja alebo by chceli stáť: Aureliano Adami, Spadino Anacleti a tretí - Lele Marchilli (ktorý by mal byť na opačnej strane barikády, je synom policajta). Svet politiky reprezentuje  Amedeo Cinaglia a je ako chameleón, môžete od neho očakávať hocičo. Celý dej vás upúta a bude držať v napätí, nie je toho veľa, čo môžeme autorom vyčítať – snáď: niekedy sa myšlienka - motív omieľa viackrát a vy si uvedomíte, že ste túto vetu už počuli. Niektoré nápady Aureliana a Spadina sú priam naivné, ale možno to bude mladým diváčkam sympatické. Tretia séria bola o triedu slabšia, hoci sa všetko vyjasní. (14.09.2021)