Rudovous

FIlm o prazvláštním človíčku Rodovousovi, jehož rudé vousy si musíte pouze představit, neboť film je pouze v odstínech šedi, kterých vzhledem k stáří filmu není mnoho, takže červenou barvu tam rozlišit nejde. Neboť úplně neovládám japonštinu(rozumím přibližně deseti slovům), tak sem si k filmu opatřil anglické titulky, kde už se orientuji výrazně lépe. Film bych za úplný průšvih neoznačil. Koneckonců Toshiro Mifune je hrozný sympaťák. Bohužel však zastává jedinou pozitivní část filmu. Jinak je film docela o ničem. Pan doktor za pomocí netradičních metod léčí své pacienty. Film je hrozně dlouhý. 3 hodiny je prostě moc. Skoro bych si dovolil zapomenout na hudbu, která byla určitě povedená. V hodnocení filmu mírně přidám, protože jeho celková myšlenka za zamyšlení stojí. 2* (21.06.2012)

Epizody, poměrně chabě slátané dohromady. Podle mého mínění ani skvělá režie nedokázala vyrovnat polopatičnost scénáře. A jako pohádka o prozření a správných hodnotách.... hm, hm. Nicméně pozoruhodný Mifune exceluje, např. scéna při inkasování peněz za léčbu boháče byla podle mne jedna z jeho vrcholných.... (28.10.2006)

Od rezisera Akira Kurosawu som videl Sedm Samuraju a tusim aj Dersu Uzala, no a teraz nasleduje moj treti Akira Kurosawa. Pribeh je o mladom lekarovi, ktory pride na kliniku v 19. storoci a spozna metody stareho despotickeho sefa v podani Tosira Mifune /Peklo v Pacifiku, Bitva o Midway/. A tak sa pokusi postavit sa proti pravidlam s tym, ze ho sef napokon vyhodi. Konecne tu nie je Kurosawova teatralnost ani velkolepe samurajske bitky, do popredia sa dostali herecke vykony a atmosfera. Trochu zamrzi prilisne upinanie sa na interiery a prakticka ignoracia exterierov. Zaroven Akahige je poslednym filmom, kde spolupracovali legendy ako Akira Kurosawa a Tosiro Mifune. Jo a u mna je Dersu Uzala este vyssie ako tento film. 86 % (12.05.2015)

Tři hodiny lidství, příběh proměny mladého nafoukaného lékaře v altruistu. Kurosawa je zde nezvykle něžný a citlivý, některé záběry kamery jsou nádherně poetické, jiné dráždivě kruté. Film sám je též plný protikladů, emočně vypjaté scény střídají poklidné zádumčivé okamžiky, zlobu láska a vše je laděno do pohádkově dobrého konce. Jen bych si dovolila rozporovat hlavní roli Mifuneho. (16.11.2020)

Tak za prvé, mám rád Kurosawovy filmy a mám rád i Toshira Mifuneho... Jenže koukat na tohle tříhodinové dílko poté, co jsem v předchozích dvou týdnech díky ČT2 zhlédl Yojimba a Sanjura, bylo vážně utrpení. Režisér tu recykluje koncept u něho již několikrát viděný, jen v jiném hávu tentokrát podaný. Opět tu máme Toshifa Mifuneho v roli nepřístupného mrzouta, jenž je ale v jádru samozřejmě dobrý člověk s geniální bystrou hlavou. Také se tu znovu setkáváme s jakýmsi žákem/následovníkem (v minulých filmech zastoupený partičkou natvrdlých jedinců, zde máme pro pořádek jedince jen jednoho), kterému by měl Mifune v průběhu filmu promlouvat do duše a udělat z něho lepšího člověka. To by nebylo všechno tak zlé, přece jen Mifune je prvotřídní herec a už několikrát dokázal, že dokáže utáhnout i slabší režisérovy filmy. Bohužel ale právě v režisérovi resp. jeho scénáři je pro mě největší kámen úrazu. Film je neskutečně předvídatelný a všechny charaktery průhledně čitelné a uřvané (to se ale dá pochopit, když uvážíme, že je souží tak těžké nemoci, chudoba a vláda navíc nemocnici tvrdě uzavřela kohoutky, z nichž tekly dotace). Prakticky nikdo mě tu nijak zvlášť neupoutal kromě Rudovouse, jenž je ale, jak jsem již zmínil, jen další z kopií předešlých Mifuneho gerojů (ano, a i přes to, že je tentokrát povoláním doktor, tak i zde se setkáme s menší bitkou! zřejmě aby si přišli na své i fanoušci Kurosawových samurajských filmů). Žák je tu vlastně jen za blbce, na kterém si Rudovous pěstuje svoje ego, a ukazuje mu "svůj" správný svět. Studentova osobnost se zlepšuje po každém dokončeném případu, takže už cca. od půlky filmu vlastně víme, jak to s ním a ostatními dopadne. Uff. (25.12.2008)