Rudovous

Moj prvy film, ktory som od Kurosawu videl a som velmi milo prekvapeny. Ani som necakal, ze ma az tak budu zaujimat osudy roznych ludi, ci uz chudobnych, chorych, alebo aj tych, ktori nemaju len fyzicke bolesti, ale aj dusevne z roznych dovodov. Ani dlzka filmu mi neprekazala a cas mi uletel, ani neviem ako. Najviac sa mi pacila druha polovica filmu s krasnou hudbou, kde do nemocnice zobrali dievca, ktore bolo stale bite a umyvala podlahu alebo chlapec, ktory kradol, pretoze jeho rodina bola chudobna. Ale vlastne ma zaujal kazdy pribeh, kazdeho cloveka, preto 5 hviezdiciek... 31.12.2008 _____ Toshiro Mifune - (Dr. Kyojio Niide, ´Akahige´ Red Beard) +++ Yuzo Kayama - (Dr. Noboru Yasumoto) +++ Tsutomu Yamazaki - (Sahachi) +++ Reiko Dan - (Osugi) +++ Miyuki Kuwano - (Onaka) +++ Terumi Niki - (Otoyo) +++ Hudba: Masaru Sato +++ Produkcia: Akira Kurosawa +++ (10.08.2008)

Přepsáno v listopadu 2018. Rudovous je dalším moralizujícím dramatem z dílny Akiry Kurosawy, svému ideálu humanismu neúnavně staví další filmový epos. Sice se opět nevybíravě útočí na strunu soucitu, chudoba se kreslí v potemnělých barvách zmaru i ztráty důstojnosti, upozorňuje na složité postavení žen v tradicionalismu uzavřené patriarchální společnosti, tragédie dostává svůj antický rozměr, naštěstí soubor srdceryvných příběhů není pouze lacině uvědomělým moralizováním politické korektnosti. Tradičně silné jsou obrazy, v kompozicích se odhalují drobná tajemství života. Příjemně působí i decentní nadhled, je to snaha o uvědomění si podstaty lidskosti a harmonické sounáležitosti v celku společenství. Hlavní postavou humanistického apelu je Dr. Noboru Jasumoto (příjemný Júzó Kajama), mladý, nadějný a ctižádostivý lékař na počátku své profesní dráhy. Cesta ke spokojenému životu vede přes očistu vlastní duše. Bodavý pocit ublíženosti se dětinsky vzteká na celý svět. K pochopení se určila léčba šokem, smysluplnost života přijímá novou výzvu po překonání vlastní omezenosti. Lidskost je již téměř na dosah. Lidumilným vzorem je Dr. Kjodžō Niide alias Akahige - Rudovous (sympatický Toširó Mifune), přednosta tokijské nemocnice pro chudé. Na první pohled přísný despota naslouchá svému okolí a podává pomocnou ruku všem potřebným. Pro chudé i své podřízené je modlou i spásou. Důležitou postavou je Sahači (Cutomu Jamazaki), na smrt nemocný kolář s dobrotivým srdcem a tajemstvím vlastní vášně a životní touhy. Ani smrt nemůže zabránit naplnění. Hlavní ženskou postavou je Osugi (příjemná Reiko Dan), skromná a svědomitá ošetřovatelka bohaté pacientky s plachým probuzením vlastní romantické náklonosti. Velmi výraznou postavou je Otojo (pozoruhodná Terumi Niki), dospívající dívka, vyrvaná na poslední chvíli neúprosným spárům osudu nevěstky. Z dalších rolí: Sahačiho nejkrásnější i nejbolestivější vzpomínka Onaka (Mijuki Kuwano), Osugina pacientka s narušenou psychikou po otřesných zážitcích z dětství (zajímavá Kjóko Kagawa), odcházející Noboruův předchůdce Genzo Cugawa (Tacujoši Ehara), osudem soužená vražedkyně Okuni (Akemi Negiši), malý mrštný zlodějíček Čodži (Jošitaka Zuši), upřímně snaživý Dr. Handaju Mori (Jošio Cučija), nesmiřitelná kuplířka Kin (Haruko Sugimura), v osamělosti umírající Okuniin otec Rokusuke (Kamatari Fudžiwara), Noboruova noční můra Čigusa (Jôko Fudžijama), její laskavá sestra Masae (Jôko Naitô), či dobromyslné nemocniční kuchařky (Reiko Nanao, Imari Cudži, Akiko Nomura a Sue Mitobe). Rudovous je filmovým morálním rozhořčením. Naštěstí si udržuje styl jedinečných obrazových staveb a míra vkusu účelového podbízení nepřekračuje únosnou mez snesitelnosti. Díky za obrazovou výpověď! (03.07.2009)

Na můj vkus sice zbytečně moc dlouhý, ale zato cenný snímek z lékařského prostředí. Kurosawa tímto filmem opět trochu předběhl dobu, a to i přestože je příběh samotný zasazený do konce období Edo (tedy jde o historické drama z 19. stol.) Vedoucí doktor "Rudovous" totiž ztělesňuje postavu, která by měla být i dnes vzorem lékařů. Nesnaží se pacienty pouze "léčit", ale opravdu "uzdravit". A stejně jako se už v podstatě obecně ví i dnes, i on si je vědom toho, že psychická stránka člověka je propojená s tou fyzickou, tedy ví, jak důležité je neléčit jen symptomy, ale duši člověka. Moudrostí této postavy je nakonec ovlivněná v podstatě "hlavní" postava filmu - mladý doktor Yasumoto. Sledujeme tak jeho psychologický vývoj při práci v této chudé vesnické nemocnici. A setkáváme se postupně s různými pacienty a jejich životními příběhy. Množství z toho je sice v dnešní době nepředstavitelné (jde přece jenom o historickou dobu, kde hrála o to větší roli japonská hodnota cti a lidé se dejme tomu více uchylovali k extrémním řešením problémů třeba sebevraždou...), ale jinak si z toho může i dnešní člověk hodně vzít. Škoda jen té délky, něco bylo táhlé víc, než bylo z mého pohledu nutné, ale na druhou stranu tam nebyla vysloveně "hluchá" místa. U Kurosawy ostatně není taková délka filmu výjimkou, takže mě to nepřekvapilo. Na závěr bych ještě vyzvedla herecké výkony, které byly všechny na vysoké úrovni včetně těch dětských. Mifuneho samozřejmě netřeba zmiňovat. ~(4,1★)~ (23.03.2020)

Čtyři hvězdy dávám z toho důvodu, že film má tři hodiny a místy se vleče, přesto se jedná o zajímavý snímek o smyslu lékařské profese. Mifune je jako Rudovous vynikající, Kurosawa taky exceluje. Nejzajímavější je linie v závěru filmu, kdy se řeší vztah mezi malým zlodějem a holkou, kterou Rudovous unesl z bordelu, aby ji vyléčil. Ale i ostatní minipříběhy jsou zajímavý. Rudovous má taky dobrý hlášky a dokonce i přepere bandu vyhazovačů! Škoda, že film nebyl tak o půl až třičtvrtě hodiny kratší, to by bylo na pět hvězd. Přesto je to velmi dobrý film, ale rozhodně není pro každého. (22.12.2008)

Další skvost. Tentokráte nám Kurosawa poskytuje široký rozptyl pohledů do osudů obyčejných lidí Japonska 19. století. Další stavební kámen Kurosawovy tvorby opět dokazuje, že kvalitní film má co nabízet i 40 let po svém vzniku. Opět je zde spoustu kvalitních herckých výkonů a i tentokráte je všechny s přehledem válcuje charismatem přetékající doktor v podání Toshira Mifuneho. Dokonce jsme svědky akční vsuvky, což bych od tohoto dramatu nečekal, tato scéna ovšem nepůsobí nijak nepatřičně. (25.11.2005)