Pyewacket

Fanynka metalu a okultních věd se naštve na matku a pošle na ní pekelnou mrchu. Vzápětí chce vzít všechno zpět, ale na to už je pozdě. Na to, že se tady toho zase tolik nedělo, to bylo celkem ucházející. Potvora se sice projevuje především boucháním a dupáním a když se konečně objeví, tak je to jen na chvilku a detaily se šetří, ale mě to zase tolik nevadilo. Zásluhu na tom mají především představitelky matky s dcerou, které z mého pohledu nemají v podobných nízkorozpočťácích co dělat. Špatný nebyl ani vyhrocenější konec, ačkoliv úplný závěr mě trochu naštval. Každopádně od MacDonalda jsem po celkem povedeném medvědím survivalu čekal něco víc. 50% (05.04.2018)

Scéna s čarodějnící, chvíli se skládající a svíjející před domem, je vynikající. Také dcera a matka jsou výborné. Příběh je zpočátku velmi nadějný a scény z lesa jsou fajn. Vyděšená kamarádka je taky fajn. Bohužel, v podstatě skoro všechno ostatní je něco mezi jednou hvězdičkou a odpadem. Po zhlédnutí se dostavuje intenzivní pocit, že takhle promrhaný potenciál se hned tak nevidí. (03.02.2020)

Problémová Lea nemá ideální vztah s matkou. Vlastně ten vztah je naprosto mizerný. Lea se zajímá o okultismus? No, řekl bych, že spíše o čarodějnictví a s ním spojenou magii. Jo, černá magie zní dobře, byť zasvěcení ví, že magie je jen jedna. Ale to nevadí. Lea je pohledná a sympatická, jen momentálně trochu divná. Divní jsou ale i její kamarádi. Když se konflikt s matkou vystupňuje po té, co jsou krátce přestěhovány do stylového domu na samotě u lesa, vydá se Lea do lesa, aby na matku seslala kletbu. Vztahové drama se změní v momentě, kdy do života obou vstoupí temné síly. Ano, vizuálně mohl být lépe zužitkován les o domě nemluvě. Přesto má film jakési neurčité napětí a směrem k závěru atmosféra zhoustne. Líbila se mi ta nejednoznačnost, kdy mohl člověk přemýšlet, jak se to s matkou má ve skutečnosti a proč ke všem událostem vůbec došlo. S režisérovým předchozím počinem se to srovnávat nedá, ale na jedno podívání to šlo. Více psycho, než čistokrevný horor. (30.03.2021)

Film má 87 minut z toho za zhruba takových 30 minut se tam stane pouze to, že se ho holka pohádá s matkou kvůli tomu, že jí matka řekne, že její kámoši jsou nuly (což má pravdu jelikož to pozná divák hned na začátku, když se baví o tom jestli jsou jejich rodiče lidé co mají základní potřeby - ne asi porodily je mimozemšťané) tak se ta holka naštve a vyvolá na ni démona Pyewacketa (opravdu děsivé jméno). Za dalších 20 minut se ze objeví pouze jedna černá postava a jedna holka (její kámoška) se vyděsí (čím to nevíme jelikož nic neukážou). Zbývá nám takových 37 minut takže 10 minut tu máme vatu ve stylu on (Pyewacket) je skutečný a až zabije tvou matku zabije i tebe jelikož si ho vyvolala a aby ses ho zbavila musíš provést ten rituál znovu jen s opačným účinkem. A zhruba takových 10 minut se zde něco děje nicméně horor připomíná maximálně 1 minutová scéna s Pyewacketem vylézajícím z domu a plazícím se. Konec navíc odhadne pozorný divák zhruba 20 minut před koncem takže nic čím by to překvapilo tu není. 20 procent za to, že jsem viděl horší horory a za tu minutovou scénu. Proti tomuhle je Midnight Man případně Bye Bye Man , kterým jsem dal tuším 2 hvězdy na oskara. (07.04.2018)

Snímek „Pyewacket“ trpí tím, že nedokáže vygradovat v podstatě žádnou scénu, snad kromě té, kde se mezi sebou matka a dcera hádají. Co se týká hororu, je to taková lineární nuda od začátku až do konce, která se dá vydržet, ale nepřinese nic, co by vás dovedlo vytrhnout. Ani ty herecké výkony to nějak extra nezachraňují. Po dokoukání si dlouho děj filmu pamatovat nebudete. (27.07.2018)