Pomsta

"Důkladnější verze prvního komentáře." Pomsta je hotový "majstrštyk". Celou dobu nevíte, jestli je to vlastně celé tak špatné, nebo tak skvělé. Celá ta absurdita, která z toho sálá je totiž naprosto dokonalá. Člověk si pak není jistý tím, jestli je takovou šílenost možné natočit pouhou náhodou (jako je tomu třeba u The Room z roku 2003). Od této chvíle bude komentář obsahovat SPOILERy. Ostatně na začátku máte pocit, že se tvůrci vydali trochu jinou cestou. Snímek má artové prvky, znásilnění vypadá (vyznívá) reálně a útěk má logiku. Pak se ale dostáváme na novou úroveň. Jen (Matilda) je novodobý akční hrdina, kterého sice kulky ani stromy nemíjejí, ale jí je to naprosto jedno. U klasik s Arnoldem, nebo Stallonem to berete, protože se celou dobu tváří drsně a forma je jasná. Tady je však problém takový, že dříve zmíněná forma naprosto neúměrně kolísá nahoru a dolů. Třeba první smrt je parádní z hlediska brutality i vzhledem k chování postav (když pominete fakt, že Jen po svém zranění stále žije - což se od vás vyloženě očekává). U Stana se ale dostáváme k problému, že neuvěřitelně přehrává. Důkazem toho je třeba scéna se střepy. Místo toho, abyste se pomalu odvraceli ze znechucení nad zraněním a krutostí (což je třeba případ Osmi hrozných od Tarantina), můžete v klidu chroupat třeba popcorn. Máte totiž reálně pocit, že spíše než na výživný akčňák koukáte na sekvenci ze Sám doma, kterak si Mokrý banditi zoufají, že Kevin na zem vysypal hřebíky, nebo jim na hlavu spadla cihla. Všechno to utrpení se bohužel zvrhne úplně jiným směrem, než byste chtěli. Film je jinak plný všemožných nereálných kousků, ale budiž... U hodnocení se ale nerozhodnu, jestli bych měl dát 5, nebo odpad. Proto zvolím zlatou střední cestu a zatím dám 3 hvězdičky. Nakonec podotknu, že chápu skupinky, které se smály stejně tak, jako skupinky, kterým to připadalo nepřiměřené (smích těch ostatních). Revenge logicky vyvolává emoce na dvou rozdílných protipólech, a tak se dá dost dobře očekávat, že se o ní bude ještě dlouho mluvit. *** Po projekci Climaxu jdu na 2 hvězdy. Předpokládám totiž, že tady tvůrci nechtěnou komedii točit nechtěli. (20.04.2018)

Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. (07.08.2018)

Artová verze I Spit on Your Grave mixlá se survival dramatem, s tím že tu absolutně nefunguje scénář a napětí. Dlouhé a nudné pasáže, nepodstatné rozebírání některých postav, dost neuvěřitelné chvíle. Hlavní herečka je dobrá, ale po Rings je opět evidentní, že na dobré role má smůlu. (09.08.2018)

Chcete sa za jednu noc stať rambom? Stačí ak si dáte kúsok peyotla a môžte ísť robiť nájomného vraha. A dokážu to aj blonďavé pipinky... Ten príbeh sám o sobe nebol bohviečo, len rádoby ďalšia revenge odplata s nudnejšou a opozeranou dejovou schémou a s minimom napätia. No to, na čom snímok jednoznačne stavia je absolútne perfektné spracovanie po formálnej stránke - špičková kamera, šikovná réžia, ktorá sa prejavuje najmä v detailoch, využívanie svetla, jasné farby, slušná muzika, ktorá strieda tichšie pasáže.... No proste je to pastva pre oči, ktorá dokáže držať pozornosť celý čas. Tiež nechápem, prečo nemá film nálepku horor, pretože krvavých záberov tu bolo pomerne dosť, ba čo viac, boli celkom slušne nasnímané, čo sa o mnohých ďalších žánrovkách nedá vôbec povedať. Fajn prekvapenie a spokojnosť. Blbé, ale výborne predané. Lepší priemer. 65/100 (18.05.2018)

Sme dávno v dobe kinematografie, kedy nie je dôležité čo, pretože všetko tu už bolo, ale najmä ako. A práve preto ma vôbec priamočiarosť Pomsty vôbec neuráža a mohol som sa aspoň sústrediť na detaily a najmä perfektne zvolené prostredie. Francúzi si tak nakrútili moderný western s cool ženskou hrdinkou a klasickými tupcami, ktorí sa tak môžu výraznejšie prejavovať iba násilím. Okrem toho nešťastného jablka, ktoré je už tak nudným symbolom, že ma už ani nebaví jesť toto ovocie, sú ale tie ostatné pre rozprávanie zvolené vhodne, napríklad "falický" konár ako príčina zranenia . Svojim spôsobom tu Fargeat vyjadruje podobnú podporu ženskej revolte v čistej žánrovke ako Besson v Lucy. (13.05.2018)