Děrsu Uzala

Kurosawa byl režisér s neobvyklým citem pro výpravu a správné zakomponování obrazu, což zde beze zbytku využil. Ale hlavně také uměl vybrat do svých rolí ideální herce, kteří před kamerou odevzdali maximum. A Maksim Munzuk ztělesnil přírodou odkojeného Děrsu Uzala natolik dokonale, že mohu beze strachu mluvit o nejsympatičtější filmové postavě, která se kdy objevila v neanglicky mluveném snímku. Jak moc jsem ostatně soucítil s kapitánem Arseněvem, pro něhož se stal dobrotivý starý lovec doslova modlou, nejlepším přítelem a jedinou nadějí na přežití v nehostinném přírodním labyrintu. Strhující bohoslužba za lidskost, porozumění a čistotu čarokrásné přírody, jejíž pravidla nejsou nikdy hloupá, zbytečná ani nespravedlivá. Říkám si, jak skvělá musí být kniha... 95% (19.03.2014)

87% - Velmi zajímavé, zároveň však upřímné a přirozené vyprávění o setkání dvou lidí v přírodě, a jejich opětovném shledání po letech. Na tomto filmu se mi líbí především jeho vizuální stránka. Záběry na přírodu ve mně vyvolávaly silnou emocionální odezvu, a při některých z nich jsem žasnul, jak byly technicky provedeny. Dialogy, na kterých je hodně znát Kurosawovo řemeslo jsou velmi skromné, a díky tomu i převědčivé. Děrsu mi svou ryzostí a dobráctvím občas připomínal Řeka Zorbu. Zde je koneckonců film o podobném přátelském vztahu muže cizince, a jeho průvodce. Krásný námět a výborné zpracování... Zasloužených pět hvězdiček. (28.03.2006)

Jaké štěstí, že se Kurosawovi nepodařilo předčasně ukončit svůj život a nepřipravil nás tak o jedno ze svých nejlepších děl. Do Děrsu Uzaly vložil veškerou lidskost v její nejčistší a nejušlechtilejší podobě. Čirou jednoduchostí dosáhl dokonalosti. Výjimečný film o opravdovém přátelství a harmonickém soužití člověka s přírodou v kulisách dechberoucí scenérie sibiřské tajgy. (23.05.2011)

Dobrodružný monument, který disponuje takovou moudrostí a lidstvím, že nezbývá, než japonskému géniovi vzdát patřičný hold. Děrsu bez příkras a patosu seznamuje diváky s krutou divočinou na Dálném východě, s tamními kmeny a jejich každodenním způsobem života. Barvitě a poutavě vypravuje o životě v tajze, kde příroda dává i bere. O zvěři, která se má lovit pouze za účelem obživy, nikoliv pro zábavu a v neposlední řadě všeobecně o lidech, kteří za záchranu života něchtejí nic na oplátku. Jednoduše prezentuje veškeré kladné vlastnosti, které má člověk žijící čistě v souladu s přírodou. Dlouho jsem nic s tak hlubokou myšlenkou neviděl. Za zmínku samozřejmě stojí i působivá obrazová kompozice a výprava. Lidé jako byl Děrsu Uzala chcete mít za přátele! Nesmrtelný snímek. (22.04.2020)

Krásny príbeh o priatelstve,súžití a boji s prírodou. Film je dokonalý po vizuálnej stránke, niektoré zábery by sa hodili do umeleckých dokumentov ako napr. Baraka. Napriek dĺžke filmu a jednoduchému deju som sa nenudil ani chvílu a vychutnával som každú sekundu, každý záber. Zaslúžený Oskar pre najlepší film! (21.02.2006)