Reklama

Reklama

Dode's-Ka Den

  • Česko Dodeskaden (festivalový název) (více)
Trailer

Obsahy(1)

I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století.
Film byl natočen v roce 1970. Během pětileté odmlky po filmu Rudovous (v němž naposledy spolupracoval se svým kmenovým hercem Toširóem Mifunem) jen těžko sháněl peníze na další projekt. Nebyl v tom však sám, což nakonec vedlo čtyři nejvýznamnější japonské režiséry Kinošitu, Ičikawu, Kobajašiho a Kurosawu k vytvoření tzv. Projektu Jonkinokai, volně přeloženo jako Sdružení čtyř rytířů, které se mělo vzájemně podporovat a zaštiťovat své projekty.
Prvním filmem a vlajkovou lodí této společnosti se stal film Dodes'ka den. Pro Kurosawu měl tento film v mnoha ohledech zlomový význam. Po dlouhých letech to byl první film, v němž nehrál ani Toširó Mifune ani Takeši Šimura, pro nějž nesložil hudbu Masaru Sató a který nenatočil černobíle. Pro režiséra, který si pečlivě vybíral spolupracovníky, a poté jim zůstával věrný, to byla značně složitá situace. Zůstal mu kameraman, šéf výpravy a především věrný scenárista Hideo Oguni, musel se však vyrovnat se zcela jinými možnostmi barevného materiálu i s řadou dosud neznámých, či málo známých herců.
Film je adaptací románu Šúgoróa Jamamoty a líčí v mozaice osudy obyvatel nejchudší předměstské kolonie Tokia. Lidí, jimž z různých důvodů nezůstalo skoro nic a přežívají jen silou vůle, podobně jako jejich zchátralé příbytky.
Název filmu Dodes'ka den není žádné konkrétní slovo. Vyjadřuje rytmické skandování, jímž retardovaný chlapec Roku čan napodobuje zvuk milovaných vlaků, jež denně míjejí zchátralý slum a pro něj představují zpodobení všeho luxusu a krásy, již je schopen si představit. Podobně jako Roku čan mají i ostatní obyvatelé své sny a naděje uprostřed své dennodenní bídy.
Trudný námět filmu se netrefil do nálady tehdejšího publika, které se chtělo především bavit, a tak, ačkoliv natočil Kurosawa film se sobě vlastní poezií, porozuměním a režijním mistrovstvím, film u publika propadl. Kurosawa se odmlčel na dalších dlouhých pět let, v nichž se pokusil o sebevraždu, překonal ji a nakonec nabral druhý dech filmem Děrsu Uzala (1975). Ten pak odstartoval Kurosawovo další tvůrčí období, v němž následovaly filmy jako Kagemuša (1980) a Ran (1985), který posbíral dlouhou řadu cen, včetně amerického Oscara.

Tragikomické epizódy zo života obyvateľov žobráckej štvrte v povojnovom Tokiu sú smutnokrásnym vyjadrením lásky a obdivu k ľuďom, ktorým sny pomáhajú v každodennom boji o prežitie v nehostinnom svete. Príbeh posplietaný z osudov viacerých obyvateľov slumu zachytáva retardovaného chlapca, ktorý celé dni riadi imaginárnu električku, deti, ktoré kradnú, aby priniesli rodičom peniaz (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (58)

Rudovous 

všechny recenze uživatele

Puvodne jsem se zarekl, ze komentovat dilo sveho nejoblibenejsiho tvurce proste nebudu. Byl bych snad prilis tendencni, protoze tomuhle panovi sezeru uplne vsechno. Beru to,ze jde o film ne pro kazdeho a at si tomu klidne nekdo dava odpad,ale informace, ze po uvedeni tohoto filmu chtel Kurosawa kuli jeho neuspechu spachat sebevrazdu je fakt mimo. I kdyz ano,casove se to s Kurosawovou krizy kryje. Takze dovolte abych byl trosku tendencni. Ja jsem se bavil a pribehy ve filmu vypravene se me dotkly (jo, brecim taky u telenovel) a prislo mi to celkem jako zajimavy pocin, snad ne reziseruv nejlepsi, ale furt trida. Takze jestli vychodoasijske kinematografii nehovite, tak sedte doma u Novy a koukejte na Hvezdnou branu a od Kurosawy ruce pryc ! ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Tento film by se mohl klidně jmenovat Příběhy z bídy. Určitě je to nejdepresivnější z Kurosawových filmů. Vypráví příběhy lidí, žijících v jakýchsi slumech. Každou z postav postihla nějaká zdrcující událost, někdy není ani vysvětleno co, a film zachycuje jak tito lidé žijí s následky jejich traumat v bídě na dně společnosti. Nic jako naděje, světélko uprostřed temnoty se nekoná. Jen bída a ještě větší bída. Dodesukaden je prvním Kurosawovým barevným filmem a nutno říci, že se s barvami vypořádal skvěle. Všudypřítomnou šedou a černou, barvu slumu, občas proložil nějakou ostře kontrastující barvou, takže po výtvarné stránce se jedná o lahůdku. Vytknul bych jen, že film ze začátku trochu nudí, ale jakmile divák přistoupí na pravidla tohoto snímku, nechá se pohltit. ()

Reklama

Xeelee 

všechny recenze uživatele

Kurosawa si opravdu vyhrál s dlouhými scénami a barevným laděním filmu. Odstíny šedé míchá s výraznými kontrastními barvami a díky statičnosti scén a jejich neuvěřitelné délce jsem měl pocit, jako bych se díval na sérii fotografií. Většina obrazů působí velmi expresivně. Děj nikam nepospíchá, spíš pomalu plyne a podtrhává bezútěšný jednotvárný život chudých lidí ze slumů s jejich osudy a vysněnými světy. Dode's-Ka Den je sice pesimisticky laděný smutný film, ale je plný zvláštního humoru a nadsázky. Rozhodně není depresivní, jak tu někdo psal. Svůj první barevný film Kurosawa pojal opravdu netradičně. I když neměl komerční úspěch, tak ho považuji za jeden z jeho nejlepších, a mám ho radši než Kurosawovy vynikající černobílé samurajské a psychologické filmy, které dnes patří mezi klasická díla světové kinematografie. Oproti ostatním Kurosawovým filmům je tahle artovka úplně někde jinde, a musím říct, že mě dokonale vcucla do děje, který jsem hltal od začátku do konce. Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den… ()

classic 

všechny recenze uživatele

Dode's-Ka Den, Akiru Kurosawu, mi síce ponúkol naozaj množstvo rozličných postáv na okraji japonskej spoločnosti, a to so vskutku naprosto nepredstaviteľne ťažkými životnými situáciámi, až mi normálne tých ľudí bolo miestami skutočne veľmi ľúto, keďže neustále bojovali s「veternými mlynmi」, pričom, zároveň ten počet všetkých vystúpujúcich charakterov, jednoznačne vnímam a pociťujem, ako snáď najväčší『kameň úrazu』, pretože sa skrátka poriadne nevenoval ani jednému z nich, ku komu by som si vlastne mohol aspoň trochu vybudovať - buď akési väčšie sympatie, alebo proste ďalej nadviažem v tom zmysle, že rovnako nemôžem tiež prehlásiť, že by mi bol niektorý z nich - viacej sympatickejším, skôr by som to pomenoval zrovna tak, že by som si dokonca našiel i svoju obľúbenú postavu, ale bohužiaľ musím skonštatovať to, že ani nebolo dostatok času - sa s ňou bližšie identifikovať, či povedzme, zoznámiť sa, lebo režisér pomerne často prestrihával medzi týmito postavami, kvôli čomu na mňa tento film pôsobil mätúcim, rušivejším dojmom, čo mu súčasne strhávalo percentá smerom nadol, že som popritom istý čas rozmýšľal práve nad tým, či by som náhodou nemal ísť s hodnotením ešte trošku nižšie, a to len na 2* , no svedomie mi to jednoducho vôbec nedovoľovalo, aby som tak následne i učinil. • V podstate by sa dalo povedať, že k tomuto režisérovi prechovávam nekonečný rešpekt a hlbokú úctu, a tak predsa dokážem prižmúriť jedno očko, aby som zase voči nemu nebol strašne prísnym katom, čo by si určite nezaslúžil nielen on, ale ani jeho (ne)úspešný počin, kvôli ktorému chcel potom spáchať samovraždu, no taktiež som si medzitým stihol všimnúť, že podobným spôsobom uvažovali i niektoré postavy z tohto snímku, čiže tým pádom sa vytvára akási zvláštna paralela medzi fikciou a realitou, z čoho nakoniec mám čudný pocit... • Trebárs, ak by najviac hereckého priestoru dostal hneď úvodný hrdina - s jeho mimoriadnou vášňou pre mašiny, inak by ho zrejme všetci len tak pre nič, za nič, neprezývali, ako『blázon na trati』, tak pevne verím tomu, t.j. viem si predstaviť, že by sa napokon dalo z filmu vyťažiť oveľa viac. Mimochodom, tento「rušňovodič」, sa akosi počas diania vytrácal, aby sa ešte na záver pripomenul, čo by som prirovnal k premárnenému potenciálu. Na strane druhej som sa zas obával, aby ho na plátne nebolo príliš veľa. • Už táto recenzia predznamenáva predovšetkým to, že i recenzent prežíval v rámci sledovania, dosť podivuhodné pocity, ktorých sa napevno nikdy nezbavil, čo značí, že by si repete s týmito『stratenými prípadmi』, akiste nezopakoval, ale nie preto, že by nimi opovrhoval, skôr naopak, že ich bolo nadmieru, a tak teda nevedel, komu má z nich skoršie venovať svoju pozornosť. • Namiesto toho sa mal hádam najviac uprieť na tohto mašinistu, skrz ktorého optiku by som sa postupne zoznamoval s týmto prostredím, vrátane podaktorých postáv, ale nie všetkých, áno, viaceré by som ihneď vystrihol... ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Tak som si myslel, že po 8 či 9 filmoch, ktoré som v poslednom čase od Kurosawu videl, ma už nič neprekvapí. Prekvapilo a pátram po príčinách. Ponúka sa mi vzdialená paralela s Formanovým Taking Off, ktoré som videl pred pár dňami. Tak ako Kurosawa bez Mifuneho, Shimuru a Satóa už nie je Kurosawom, na ktorého sme boli zvyknutí, tak ani Forman v Amerike už nie je Formanom doma. To však nezabránilo jednému, ani druhému po adaptačnom poklese (u Formana) a zlyhaní (u Kurosawu) pokračovať vo svojej úspešnej tvorbe. Forman sa vďaka odlišnej kultúre, z ktorej vyšiel a tiež z dôvodu znesiteľného neúspechu prvého filmu v nových podmienkach, nemusel o samovraždu ani pokúsiť. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (4)

  • Dode's-Ka Den je Kurosawův první barevný snímek. (tequilla)
  • Film finančně zaštítila produkční společnost Klub čtyř rytířů (Yonki no kai), která vznikla v červenci roku 1969 a jejími členy byli Akira Kurosawa, Keisuke Kinoshita, Masaki Kobayashi a Kon Ichikawa. Po finančním neúspěchu se společnost rozpadla. (ilDivino)
  • Název je v japonštině neologismem - jde o originální zvukomalebné slovo, které napodobuje zvuk vlaku při jízdě po kolejích. (Zdroj: Eiga-sai)

Související novinky

Začíná festival EIGASAI

Začíná festival EIGASAI

22.02.2018

Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)

Reklama

Reklama