Kapitán

Zřejmě nejbrutálnější sebekritika německých filmařů vůči jejich národnímu odkazu – druhé světové válce. A natočeno tak dobře, že jsem měl co dělat, abych našel nějaké negativum. Robert Schwentke je evidentně profík každým coulem. Po umělecké stránce to pojal černobílou formou s tak dobrou kamerou, že dlouho jsem lepší neviděl. Atmosféra je taková, že by se dala krájet a chvílemi jsem měl i pocit, že dialogy tu okopčili od Tarantina. Ta scéna u toho sedláka, kde si mladej kapitán Willi Herold vytváří speciální rotu, nebyla za pět, ale rovnou za šest hvězd. Příběhově to bylo pojato spíše komornější formou, ale vlastně to bohatě stačilo. Neuvěřitelná cesta Williho od řadového vojína po kapitána byla tak bleskurychlá, že jsem minutu, co minutu zíral, co jedna nalezená uniforma dokáže s jedním vojákem na sklonku války. To, že je vše podle pravdy jen utvrzuje fakt, že válka rozevře skryté lidské vlastnosti dokořán a ukáže, co se v lidské bytosti vůbec skrývá. Ač by to nikdo z nás nedokázal připustit, natož pak pochopit. Kapitán je neuvěřitelný film. Kvalitní filmařina, skvělý námět a kopa brilantních nápadů vč. samotné závěrečné scény nebo jediného barevného záběru dokázala, že se jedná o jeden z nejlepších válečných filmů posledních let, co jsem měl možnost vidět. (29.01.2019)

Kdybychom neměli druhou světovou válku, tak bychom si ji museli vymyslet. To je mor, vážně... Fakt je ten, že hodně příběhů vytěžených filmem je opravdu nevšedních a zajímavých a o Kapitánovi to platí jistě taky. Ta doba byla naprosto šílená a to by bylo, aby nás, které hubí maximálně autonehody a rakovina, nechávalo něco tak extrémního v klidu. (29.11.2019)

V rukou schopnějšího režiséra, který by netrpěl žánrovou nerozhodností, to mohla být skutečně černá komedie, alegorie nebo daleko drásavější a niternější studie lidského charakteru, kdy i nejmenší lidskou (nebo tím spíše) dušičku pohltí opojná síla propůjčené moci. Schwentke si, mám dojem, bere od každého trochu a výsledkem je nekoherentní spleť na sebe navazujících scén, přičemž vrcholem nezdaru se zdá závěrečná nepřesvědčivá pasáž korunovaná titulky. Na druhou stranu je dobře, že takové filmy v Německu vznikají a navíc v černobílém hávu. Je to rozhodně vítaná změna oproti vyloženě chabým R.I.P.D. a té dystopické srandě pro puberťáky. (21.01.2019)

Geniálně natočený film o jednom svobodníkovi jménem Herold,který najde důstojnickou uniformu v opuštěném autě a probudí v sobě to horší JÁ o kterém neměl ani tušení.Po tom co si díky novému ošacení začne hrát na kapitána se k němu připojí několik dalších vojáků a spolu masakrují přesně stejné typy lidí jako byli oni sami.Chladnokrevnost je tu vidět na každém rohu a otázkou je zda byl Herold takový hajzl od přírody a nebo zda ho k tomu donutily okolnosti blížícího se konce vyčerpaného Wehrmachtu.Jeho jednání to neomlouvá a právem byl se svými kumpány po válce odsouzen a popraven.Příběhově ta známá byrokratická německá preciznost kontrolovat každého podezřelého dostává trhliny asi stejně jako v dramatu Von Ryanův Expres(1965).Jinak je to velmi povedené a hlavně neokoukaný děj i herci. (02.08.2023)

Po dlouhé době snímek o druhé světové, který se odehrává pouze a čistě mezi Němci. Výborně precizně natočené. Bez černobílé bych si tento film nedovedl představit. Atmosféra, že by se dala krájet, jako bych tam přímo byl. Hodně scének je tu k nezapomnění. I ta mírně depresivní hudba a zvuky střelby jsou perfektní. Jenomže k tomu všemu to hlavnímu představiteli absolutně nebaštím a celou dobu si říkám, že na tom něco nehraje. Ne, že by to zahrál špatně, ale už od pohledu vypadá jako trouba. Na jednu stranu, jestli se tohle fakt stalo, tak bych na to neměl říkat nic. 85/100 (31.01.2021)