Co tomu řeknou lidi

Civilizovaně podaný islám? Jsem přesvědčená, že být to ortodoxní islám tak jak je, tak to tak hladce neproběhne, ale na druhou stranu nějak v tom Norsku islám nedodržovali a co je horší tohle dělají i jiní a ani nejsou nijak nábožensky založení, ale tuhle záludnou záležitost vybíjet se a zotročovat ty slabší občas vídáme i jinde někdy horší někdy méně intenzívní, ale není to jen otázka islámu. V každém případě zla je tu už tak až dost, na co pořád importovat další. (12.02.2019)

"Hva Vil Folk Si" bude asi jeden z najsilnejších filmov roku 2018. Myslím si, že sú v ňom skvelé momentky, veľká dávka úprimnej drámy a napriek tomu, že podľa všetkého rodina je najsilnejšia a je najdôležitejšia, tak tento film ma viac presvedčil o absolútnom opaku. Nesrandujem. Celé to viac pôsobí opačne, než sa Nishin otec snaží povedať. Pretože čo je tu najviac vo filme vidieť je sebectvo. Sebectvo zo strany všetkých okolo Nishy, ktorí absolútne nehľadia na to, čo je úprimné, ani na to, aké hodnoty vyznáva. Na jednej strane tvrdia, že v Európe sú vzťahy povrchné a tie ich sú večné a úprimné. Je to len môj pocit, alebo všetko čo bolo v Nishinom svete úprimné jej vždy bolo iba ukradnuté? V tomto smere mám pocit, že je v tom veľká dávka pretvárky a klamstiev. Vizuálne je to miestami veľmi silné. A ako divák som neustále s Nishou súcitil a v jednotlivých scénkach som chcel veriť, že sa veci zlepšia. A že možno bude mať priestor na to zažiť niečo pekné. Lenže výsledne to tak absolútne nie je. Plus musím povedať, že jej otec je absolútne otrasný. Ako mám veriť, že svoju dcéru ľúbi, keď ju unesie do Pakistanu, keď chce utiecť, tak sa jej vyhráža smrťou, chce po nej v jednom momente aby skočila z útesu a okrem toho jej povie: "You´ve ruined my life." V tom asi najviac cítiť tá sebeckosť. Je jedno aká je pravda. Je jedno čo sa stalo. Je jedno čo cíti. Dôležité je to, čo si myslia druhí a to čo si hovoria. A to, že ich už ani nepozývajú na svadby, lebo je to hanba. Možno nie sme v mnohých veciach lepší, ale myslím si, že viac by som sa spoľahol na podporu svojej rodiny, než keby som bol z moslimskej rodiny. Možno je to tu trošku zjednodušené, a neplatí to vždy a všade, no i tak ten pocit tu zostáva. Plus ťažko povedať, či záveru veriť, alebo nie. Istým spôsobom má "sochoking" pravdu. Nemyslím si, že by sa v jej otcovi po tom všetkom pohlo svedomie. Ale minimálne som mal pocit, že chcel pre svoju dcéru lepší život. A zrazu si uvedomil, že všetko čo robia je iba proti tomu, aby mala lepší život. A zrazu to bolo v konflikte s jeho vlastnou myšlienkou. Rozmýšľam čo ešte k filmu povedať, ale už ma nič také zásadné nenapadá. Možno len to, že v Pakistane sa na políciu určite nespoliehajte. Hodnotenie: A- (24.08.2018)

Inu, co by lidi říkali. Prostě jen: „Táhněte domů, pokrytecká, patologickým náboženstvím vypláchlá nekulturní hovada! Nikdo vás sem, kurva, nezval, vlastních parazitů už máme přebytek. A když už vás nějaké zaslepené, mocenskými klikami k novému multikulti světopořádku cíleně manipulované a pseudotolerantní sluníčkářské mrdky pustí do EU, měli byste být vděčni, že jste mohli vypadnout ze zasvrabovaného středověku, který si doma s Alláhem v zádech i ve 21. století stále tak progresivně budujete, a mít aspoň tu všeobecně očekávanou elementární slušnost plně se podřídit zákonům a kultuře civilizace, na níž jste se rozhodli parazitovat. Ale to vy ne, vy jste jen léty účelových výplachů naprogramovaní šířit agresivní infekční duševní chorobu jménem islám za každou cenu a striktně křivit i své další degenerace k patoobrazu svému, které by možná, pokud by neměli za rodiče vymatlané pičusy, mohli mít i jakous takous šanci vyrůst v moderní, racionálně smýšlející a kulturně adaptabilní jedince.“ Na koprodukční kliku hlavních vítačů překvapivě bez obvyklého akcentu, jak je děsně fajn je tu mít, protože jsme kůl altruisté, netoužíme po ničem jiném, než se nechat islamizovat, s jakou radostí a potěšením přispíváme ze svých daní na výživu tasemnic a jak by katedrálu v Kolíně vytunilo k dokonalosti pár minaretů. Čili jen neslané nemastné nekomentované vyznění, jaké jsou to tmářské jebky bez špetky tolerance a zdravého rozumu, ale aspoň něco a snad první vlaštovka. (11.02.2019)

Rezisera Iraq Ham, pardon Iram Haq natocila celkom slusny film o tom, jak dodrzivat striktne a drsne pravidla pakistanskej rodiny v Norsku. REzisersky to nie je nic moc, Ham nie je svetovy fenomen, v Europe tiez neznama velicina. Ale sympaticke je to ze reziserka sama neveri v ten zasrany stret civilizaci /podla konspiracnych teoretikov, tiez tu na databaze je jeden, vola sa Karel Chrocht, odborne Karlos80/ a pohlad na rodinu je podany bez ruzovych slnieckarskych okuliarov, bez xenofilie, antirasizmu a podobnych kravin : 75 % (09.02.2019)

Od chvíle keď ten ryšavý západný primitív vnikol do izby Nishi, už pokračovanie príbehu nadobudlo zreteľnejšie kontúry. Názor rodiny a komunity, ktorá je uzatvorená do svojich dogiem o cti a o tom, ako sa má správať islamská žena, je viac, ako predstava dospievajúcej dievčiny, akým smerom by sa mal uberať jej život. Konflikty neprestanú, ani keď ju dajú na prevýchovu do rodnej krajiny jej rodičov. A tak uteká a uteká. Ako Iason Bourne. Pre Nórov je príliš pakistanská, pre Pakistancov príliš nórska. Ani z útesu nechce skočiť. Človek bez uspokojivého výsledku rozmýšľa, načo sa trepú do Európy, keď v nej chcú vytvárať pakistanské ostrovčeky. Rodinná a kmeňová spolupatričnosť je v nás ukotvená desiatky tisíc rokov a pokiaľ k nám niekto prichádza bez ochoty splynúť s našim kmeňom, nemôže sa čudovať, že nie je vítaný. (16.08.2019)