Deštivý den v New Yorku

Z úcty ke starému mistrovi se leccos odpustí, já vím, ale tady mi připadne, že nedělní inscenace na ČT1 mají promyšlenější dramaturgii než toto. Postavy jsou stereotypy odtržené od reality, situace postrádají nějakou základní vnitřní logiku, tématicky je to zmatené, a jen čas od času někdo řekne, že prší. Já se omlouvám, ale přijde mi, že to Woody nabouchal za měsíc a nikdo neměl odvahu se ho ptát, proč tahle postava jedna tak jak jedná, proč je tam tenhle monolog, nebo proč se tam objevuje takhle postava, když nic neudělá a ve zbytku filmu ji už nevidíme. (06.03.2020)

Tešil som sa na to. Možno to bola chyba. Vedľajšie postavičky a línia s Elle Fanning sú hlavnými ťahúňmi. Je to uvoľnené, úsmevné a nie príliš snobské. Ale hlavný neurotický hrdina v hereckej kreácií Timothée Chalameta mi liezol neuveriteľne na nervy. Nie je to Allen. Nie je to ani Eisenberg. Tú jeho intelektuálnu neurózu mu neverím, hoci by som strašne chcel. Lebo kabaretné piano, filmy a dážď v nádhernom New Yorku sú veci podľa môjho gusta. A rovnaké je to aj so Selenou Gomez. Neverím im tie pózy. Sú príliš dospelé a oni vyzerajú príliš detsky. Neustále mi to tam škrípalo. Hoci musím povedať, že aj napriek tomu, že boli vo svojich prejavoch neznesiteľný mali spolu najkrajšiu scénu z celého filmu. Selena sa prezlieka. Timothée hrá na piano a spieva a za oknami prší. Priemer, ktorý má kupodivu menej krásnej atmosféry ako som čakal. (02.01.2020)

Woodymu Allenovi se nedá upřít jedinečný styl a především pozoruhodný cit pro přirozené dialogy, pomocí kterých dokáže velmi citlivým a laskavým způsobem demonstrovat pohnutky svých hrdinů. Ačkoliv se jeho poslední film odehrává ve velkoměstských kulisách dnešního New Yorku, je zde neustále přítomna jakási hřejivá retroatmosféra, kterou lze interpretovat jako jedno z Woodyho dalších nostalgických povzdechnutí, anebo jako dobrotivou naději. Naději, že i v dnešní přeexponované době se vyplatí poslouchat hlas svého srdce navzdory společenským tlakům či očekávání od nejbližšího okolí. Deštivý den v New Yorku je vlastně jedním z Allenových nejoptimističtějších filmů. Odehrává se sice v jakémsi hořce melancholickém oparu, ale neobsahuje žádné vyhrocené nebo emočně vyčerpávající konflikty. Prostě příjemný film, který pohladí duši i srdce. (23.08.2020)

Šli jsme na to s mým nejstarším (27) a bylo mi úplně líto, že se nemůžu aspoň chvíli koukat jeho očima, nezatíženýma vzpomínáním na Manhattan a vůbec na doby, kdy ještě Woody svoje repliky chrlil sám a nemuseli s nimi zápasit (jakkoli se ctí) o dvě generace mladší herci s už docela jiným herectvím; očima, které se právě pro tyto obrázky New Yorku – pro mě prostě jen hezké, snad až příliš pastelové, neobjevné – dokázaly nadchnout až k „poprvé v životě jsem si říkal, že by tam stálo za to zajet“. Dokázat tak nemyslet na to, kolikátou variaci na Bílého šejka prožívá Ashleigh, umět si nevšímat rutinně, skoro by se chtělo říct odfláknutě rozzáběrovaných dialogových pasáží, neskouzávat v myšlenkách k ročnímu odkladu premiéry a honorářům darovaným na charitu a k tomu, jak je to děsivé, když se takhle najednou udělá tolika lidem davově jasno, bez soudu a bez důkazů, v něčem, co se mohlo a nemuselo stát před čtvrt stoletím. — Ale přes všechny tyhle rozptylující elementy se mi ke konci srdéčko po allenovsku romanticky roztetelilo – a mnohem víc mému mladšímu společníkovi, kterému zatím žádný Woody takhle nesedl – čili jestli on to nakonec potvora nenatočil líp, než mi připadá, jenom už víc pro tyhle děcka než pro nás ufrfňané staříky. ***1/2 a nevylučuju, že časem ta půlhvězdička přibude. (20.10.2019)

Neděle, mám svátek, na co jiného bych měl jít se svojí milovanou holkou do kina než na nový film Woodyho Allena, jehož nasazení do distribuce zbrzdila aféra, jež se dotkla spousty umělců v USA? Woody Allen zůstane navždy mým nejoblíbenějším režisérem i scénaristou a pokud by tohle měl být jeho poslední počin, je to víc než důstojné rozloučení s neskonale dlouhou kariérou. Melancholicko-romantický klasický Woodyho koktejl inteligentního humoru, série hlášek, u nichž je vyžadován poměrně slušný faktografický přehled jeho diváků a fanoušků, skvělé hudby, kamery, nezaměnitelné atmosféry jeho milovaného města a co nelze opomenout - výborných výkonů fyzicky atraktivní mladší herecké generace. Chalamet a Fanning se výtečně doplňují a mě osobně velmi mile překvapil spíše akční Liev Schreiber. A lámal jsem si hlavu nad tím, jakou roli přiřkne Woody Kelly Rohrbach, hm, hm, hm, no jasně, mohlo mě to napadnout :-) (29.09.2019)