Deštivý den v New Yorku

Woody Allen stihl od roku 1982 každý rok vydat jeden nový celovečerní film, minulý rok si ale musel dát kvůli sexuálním skandálům nevyžádanou pauzu a jeho zatím poslední film Deštivý den v New Yorku tak dorazil až letos. Allenovi nakonec MeToo kariéru nezabilo (už příští rok uvidíme jeho nový film Rifkin´s Festival s Christophem Waltzem), dostat ale Deštivý den v New Yorku do kin nebyla žádná sranda. Jeden z nejuznávanějších filmařů všech dob prostě dohrál na dobu kdy se začíná vytahovat každý sexuální skandál a to i takový, který byl dávno zakopán do země a Allen měl problém i sehnat jenom distributora, který by jeho poslední film nacpal do kin, nakonec se mu to ale povedlo a je to asi dobře jelikož Allen do nového filmu dostal Timothéeho Chalameta, Elle Fanning, Juda Lawa nebo Lieva Schreibera a bylo by škoda takový parádní cast nevidět v akci. Jenom je tu takový problém, že pokud si odebere cast tak vám ve finále ze samotného Deštivého dne v New Yorku moc nezbude. Pořád jsem neměl čas dohnat ty počáteční a nejuznávanější filmy Woodyho Allena (Já hříšník) a tak jsem měl štěstí vidět jenom jeho posledních 7 filmů (od roku 2011 jsem vynechal jenom Do Říma s láskou z roku 2012) a bohužel mám s Allenem téhle dekády zásadní problémy. Pořád věřím těm reakcím, které díky starším filmům Woodyho Allena tohohle tvůrce označovali jako skvělého tvůrce a vypravěče, toho ale prostě v posledních Allenovkách nevidím. A především mám pocit, že mi Allen už od roku 2016 cpe ten samý základní koncept, akorát ho prodává ještě méně záživněji. A především je hodně vidět, že byl tenhle film natočen ještě před tím než celé to MeToo začalo. Ale o tom až později. Srdíčkem tohohle filmu je Elle Fanning. Ta tady sice hraje totálně hloupou studentku novinařiny Ashleigh, které nedokáže pobrat, že jí chce jeden režisér dostat do postele a následně se o to pokouší i jeho dvorní scénárista a hned poté i herecká hvězda, Fanning ale tuhle hlupačku hraje tak přesvědčivě a je v téhle roli tak roztomilá, že prostě funguje. Není to vlastně dvakrát sympatická hrdinka (už jenom kvůli její inteligenci je fakt těžké si k ní najít cestu), rozhodně jde ale o tahounku děje. Jejím přesným opakem je poté Gastby v podání Timothéeho Chalameta, který je ale přesvědčen, že našel tu pravou. Gastby je hlavní postavou příběhu a nejen jeho monologům je snadnější si k němu najít cestu. Jenže to je tak co se týče zajímavých charakterů vše- Fanning a Chalamet jsou zlatá výjimka, celkem fajn je poté Selena Gomez, která hraje mladší sestru bývalé přítelkyně Chalameta, která je ve filmu především proto aby šířila moudro o tom jak je v životě důležité si najít toho pravého. Zbytek postav je jen sbírka karikatur typu scénárista v podání Juda Lawa (hodně nevyužit) nebo zhroucený režisér v podání Lieva Schreibera. Zrovna u něj jsem měl velký pocit, že je postava hodně inspirovaná Woodym Allenem a ještě lepší je když se k téhle postavě přidá koncept MeToo. Woody Allen na steroidech? Možná, na to abych ale mohl hodnotit to jak se Allenovi povedlo vystřelit si sama ze sebe je Schreibera ve filmu až příliš málo. Allen má jinak především v dnešní době podle mně problém s tím, že je fanouškem staré minulosti, která mu chybí a tudíž ty scénáře působí jako by se odehrávali v 70-80. letech, ve stejné době jako Annie Hallová. V Deštivém dni v New Yorku se ale objevují smartphony, HD televize nebo vyspělejší počítače a tudíž je to celou tu retro atmosféru tak trochu nabourává, což je ve finále sice škoda, ale vlastně ne zas tak velká. Deštivý den v New Yorku hezky vypadá, protože kameraman Vittorio Storaro si umí hrát s barvičkami, které navíc prošpikuje osvícením a kamera tak opět působí jako by vypadla z postupů, které se používali v 70- 80. letech. Největším bizárem na Deštivém dní v New Yorku mi tak přišla celá zápletka, její odvíjení a vyvrcholení. Na celém Deštivém dni v New Yorku je nejvíce zajímavý fakt, že celý trailer je v podstatě oněch 92 minut filmu v kostce. Po nějakých 20 minutách filmu mi bylo zcela jasné jak se to vše bude vyvíjet a jak to celé skončí a ve finále mě překvapila jenom jedna věc, která spočívala v usmíření hlavního hrdiny a její matky. A ono řešení je vlastně šokující, zároveň ale působí celkem směšně především proto, že není úplně reálné aby zrovna toto bylo důvodem aby se syn a matka usmířili. Ale někoho možná takový překvapivý WTF zvrat potěší. Deštivý den v New Yorku vlastně není extra potřeba vidět, pokud ale na něj člověk narazí tak by naštvaný být nemusel. Allen vlastně opět servíruje stejné témata, akorát rozdílné v pár detailech a opravdu se mu nedaří tak překvapovat. U Iracionálního muže se mu to částečně povedlo, u Kola Zázraků vlastně taky, tady to opravdu nevyšlo. Ten film možná ani nechtěl v ničem extra šokovat, je ale prostě fakt, že ten film dorazil pozdě. Pozdě, protože poté co je kauza MeToo už dávno za námi a aktuálně spíš mrtvá film tak trochu především v pasáží s Ashleigh nefunguje. Ale Allen rozhodně špatný vypravěč není a jeho starší tvorbu doženu. Jenom nebudu mít po současné dekádě nějak extra velkou chuť, nový Allenův film s Waltzem si ale rozhodně ujít nenechám.... (26.09.2019) (méně) (více)