Žít

Tento film sa naozaj, nech to znie akokoľvek smiešne, sa pohupáva niekde medzi 2-5 hviezdičkami. Enormne naťahujúci sa film s hlbokou myšlienkou a krásnymi obrazmi. Tempo ma vážne ubíjalo viac ako kedy predtým u Kurosawu. Ale keď som si potom nejaké scény pustil osobitne a snažil sa do toho nahliadnuť hlbšie, tak som pochopil, že film nie je dobrý len kvôli myšlienke ale aj kvôli umne vytvoreným záberom. V konečnom dôsledku som dal za 4* kvôli tým veciam čo som vypichol. (12.05.2010)

Jednoznačně nejlepší film od Kurosawy, který jsem do teď měla možnost vidět. Film o životě a smyslu života jednoho obyčejného osamělého úředníka, který si teprve po zjištění, že brzy zemře, uvědomí, že do teď pořádně nežil. Ano, celkově je to smutné, dojemné a nostalgické, ale zároveň místy také humorné a odlehčené. Zkrátka různorodé jako sám život. Film s velkým srdcem, který má rozhodně co říct. A Šimura Takaši to hraje výborně. ~(4,4★)~ (19.05.2019)

Podle tohoto snímku můžu s klidem říct, že Akira byl určitě chytrým a vnímavým člověkem. Bohužel to, co tady sděluje, dělá moc "na sílu" a všechno nám prakticky naservíruje před ksicht. Což o to, sem tam je to možná lepší, aby pak parta filmových kritiků v tom nehledala něco, co tam není, ale tady to bylo jak pěst na oko. Ikiru má co říct a (bohužel) ta myšlenka je dnes možná ještě aktuálnější než tehdy (jeden člověk proti celé byrokracii vs. snaha jednoho člověka, úředníka, o to prožít svých pár posledních dnů co nejprospěšněji) ale jak říkám, podává to moc okatě a na divákovi nechává jen to, jak se s tím vypořádá. Já se s tím vypořádal následovně - kdyby film byl sestříhán o půlhodinu, jdu mnohem výš. Protože (a to mi fakt nikdo nevymluví) ten závěr je opravdu protahování něčeho, co stačilo nastínit v jedné minutě. Nechci spoilerovat, až uvidíte, tak pochopíte, ale upřímně, jakmile film pokračoval a pokračoval, přišlo mi, že to přešlo do komedie, nechtěné komedie. Jednou, za hodně dlouhou dobu tomuto filmu šanci dám, ale pro dnešek - 60 %. (14.03.2012)

Výtečný film. Teda málem. Na škodu je prolog. Nic proti němu, má tu své místo i opodstatnění, ale do osmdesáti minut vybobtnal opravdu nemusel. Navíc má Akira nutkavou potřebu sdělit něco velkého, ale činí tak až přespříliš okatě a horlivě. Na druhou stranu je tu opravdu velké množství scén, které naprosto uzemní. Jenže jsou to jen jednotlivé momenty a ne celý film. A tu olbřímí stopáž tak neutáhne ani Akirovo režijní mistrovství, ani skvostný výkon Takashiho Shimury. Pro našince je však vyznění filmu svým způsobem velmi pozitivní. Může nás uklidňovat, že japonská byrokracie byla na počátku padesátých let stejně kafkovsky neprůstřelná a zkorumpovaná jako ta naše dodnes. Takže v tom nejsme (resp. nebyli jsme) sami. (03.07.2008)

Akira kurosawa nám ukazuje, že se celý život hnát za kariérou je zbytečný. Člověk by si měl odpočinout a trochu si užít třeba i v baru. A to potvrzuje i článek, který jsem nedávno čet ve kterém bylo "čeho lidé nejvíc před smrtí litují". A jedna z věcí byla, že zbytečně celý život pracovali. Tenhle řežisér je machr na vyjádření povah a pocitů lidí. (25.09.2012)