Žít

Jen málokdy se snižuji k laciným superlativům, tady si bohužel nemohu pomoci. Je to dojemný, přemýšlivý, hluboký a procítěný film, ze kterého od té doby kradly stovky stupidních amerických melodramat. Už dlouho jsem neviděl tak dokonale vystavěný snímek - snímek, který by s takovou lehkostí tančil mezi různými časovými rovinami. Ze začátku jsem se trochu bál nudy, ale už v polovině jsem věděl, že jsem doma. Mám určité výtky, ale házím je za hlavu. Krása. (03.07.2010)

Príbeh muža so sklonenou hlavou, ktorý nemienil umrieť, pokým nezačne žiť. Ťažko sa mi stotožňovalo s dobou a prostredím, ale téma bola nadčasová. Život, smrť a byrokracia. A v tých lesklých stareckých očiach sa zobrazovali všetky premrhané okamihy. Možno nie všetky, ale ten jeden pohľad predstavoval smútok nad každým z nich. A ten jeden čin, ktorým sa to pokúsil zvrátiť... Keby som práve nebol zavretý medzi štyrmi stenami svojho pracoviska, vstanem a urobím niečo čo sa neobmedzuje na rozsah tohto komentára (alebo v rámci prokrastinácie na to budem aspoň s úsmevom myslieť;). Niečo čo sa neobmedzuje na slovnú zásobu. Tento film to pomáha pochopiť. Tento film to reprezentuje. Treba mu ísť síce naproti, ale tak to chodí aj v živote, však? (04.09.2013)

Příběh úředníka Watanabeho, který už třicet let dělá nudnou práci na úřadě, kde raději než aby něco vyřídili, tak pošlou člověka do jiného oddělení až se dostane zpátky do oddělení, kde podával žádost poprvé, je velmi dojemný obraz toho, jak to je když člověk jen přežívá místo aby svůj život něčemu nebo někomu věnoval. Apatického Watanabeho sledujeme jen chvíli, protože velmi brzo se u lékaře dozví pravdu o svých žaludečních potížích a změní se zoufalého člověka, který se snaží jakýmkoli způsobem ještě něco se svým životem udělat. Film běží velmi rozvláčně a pomalu, ale svým námětem a jeho prezentací dokáže člověka vtáhnout, že dvě a půl hodiny utečou hned a to hlavně díky hlavní postavě a jejímu představiteli. Takaši Šimura zahrál přerod od apatie přes zoufalství až k zápalu pro cíl, který si uředník Watanabe vytyčil, velmi přesvědčivě a zvlášť v posledních scénách a scéně v kavárně s mladou úřednicí. Nakonec se člověk nedovídá nějakou "novou" zásadní pravdu, ale vyznění Watanabeho příběhu a je podáno tak dobře, že to člověka opravdu rozesmutní a zároveň inspiruje a dodá nějakou naději, i když už podobné věci ve filmu byly mockrát. Pro někoho může být ale to pomalé vyprávění docela problém, protože je opravdu hodně pomalé a ani se moc nesnaží nějak diváka vtahovat do děje přímo a je potřeba si na to prostě zvyknout a sledovat pozorně hlavní postavu a děj, protože to za to stojí. (04.12.2010)

Môj prvý film od Kurosawu, a myslím že to bol celkom dobrý štart. Z niektorých scén sa dalo určite vyťažiť viac. SPOILER: napr. smrť hlavného hrdinu mohla byť o niečo viac emotívna, myslím že si každý veľmi rýchlo vybudoval vzťah k tejto postave. Film nám ponúkol iba jednoduchý strih, a rozprávač oznámil že hlavný hrdina zomrel. Niekde v polovici filmu som si myslel že pán režisér bude tlačiť na tú emotívnu strunu, a hlavného hrdinu zabije niekde na konci, a diváka tak vyvedie z miery a doslova rozplače. Ďalšia vec je ten pohreb, ktorý som asi dostatočne nepochopil, hlavne mi to prišlo zbytočne dlhé. Aj keď to spomínanie bolo zdĺhavé, scéna na hojdačke bola úžasne zvládnutá 75% (21.07.2021)

S Kurosawou to mám jako na houpačce, dokáže mě svým snímkem naprosto nadchnout a bohužel i naprosto odradit. Tento snímek je zástupce té druhé kategorie. Úplně si nedovedu vysvětlit zdejší vysoké hodnocení. Osobně se mi málem podařilo pojít nudou. Uznávám, že film není hloupý, má fajn myšlenku, které se celou stopáž drží a má příjemnou pointu. Nejste-li náhodou těmi šťastlivci, kteří už si prošli krizí středního věku nebo alespoň rakovinou, tak bych si troufl předpokládat, že vás snímek nedovede příliš dobře vtáhnout do děje a bavit. Přeci jen sledovat skoro dvě a půl hodiny umírajícího důchodce, který si v momentu odhalení rakoviny uvědomí, že nevede plnohodnotný život a rozhodne se tak poprvé v životě žít, není bůhví co úžasného a převratného, a to snad ani v době vzniku filmu. Na kvalitě snímku nepřidá ani smutný fakt, že Japonci v 50. letech používali jako záznamové médium pro své filmy snad toaletní papír. Jinak si ubohou kvalitu záznamu nedovedu vysvětlit. Neskutečná nuda. Na snímek se rozhodně nedívejte večer a ani v případech, kdy v sobě nemáte alespoň 500 mg kofeinu. Jinak vám mohu zaručit, že si pospíte. (25.06.2018)