Kagemuša

Stín nemůže jednat nezávisle na osobě, jež jej vrhá. Kagemuša je bravurní syntézou psychologického dramatu a válečného filmu, jehož hlavní hrdinové utváří nezvyklý trojúhelník: hlavu rodu a jeho dvojníky. Zatímco vladařův bratr tuto roli zastává dlouhé roky, pro odsouzence na smrt, který vděčí za svůj život jen mimořádné podobnosti s ním, představuje šok. A vzápětí sledujeme, jak se svého života opět vzdává pro imitaci života někoho jiného; jeho překonávání překážek v podobě změny chování, vyjadřování i jemných pohybů, až po styk s vlastním vnukem a koněm, jenž nikdy jiného jezdce nesnesl. Zpočátku se jeho úkol jeví pouze dočasným a příležitostným, po pánově smrti je ale dvojník jedinou naději na utajení této – pro rod ve válečném stavu fatální – skutečnosti. A tak postupně opouští, co bylo vlastní jemu, a přejímá zvyky, které měl mít někdo jiný, každým okamžikem ovšem hrozí, že se iluze stane více nepotřebnou; a co bude pak se samotným stínem? Jeho pravá podstata je mu nadto neustále připomínána tím, že lidé, vzdávající mu na veřejnosti čest, se k němu v soukromí mohou chovat nadále stejně hrubě. Titulní dvojroli si zahrál Tacuja Nakadai a předvádí v ní jeden ze svých nejlepších výkonů, vrcholem jsou dlouhé záběry, v nichž se snaží gesty a výrazy co nejvěrněji podobat své „předloze“; v dlouhých záběrech si ostatně celý film libuje, ať už snímají promyšlené dialogy nebo nádherně barevná pochodující vojska (často doprovázena úžasnou hudbou). Pro mne osobně představuje Kagemuša Kurosawův vrchol a jeho nejlepší film. [Rovněž byl mezi studenty japonštiny s úspěchem testován jako pomůcka pro účení základních znaků kandži.] (22.07.2006)

Kagemusha je takym malym prelomom v Kurosawovej kariere. Pokial v pociatkoch to boli hlavne dramy a "one-man-show" Toshira Mifuneho, tu sa dostava do popredia epicky pribeh, historia a tisicky hrdych samurajov v plnej zbroji nesuci sa na konoch. Mimo Nakadaia, ani jeden herec nedostal skutocny priestor na predvedenie svojich (ne)schonosti, avsak Nakadai svoj priestor vyuziva dokonale. Dvojrola, Shingen Tageda - hrdy panovnik nesuci prezivku Mountain, ktora poukazuje na to, ze svoju poziciu si drzi pevne ako hora, ktorou nikto a nic nedokaze pohnut, a bezmenny, trochu vysinuty zlodejicek, ktory vdaka svojej uzasnej podobnosti Shingenovi je povolany do sluzby jeho dvojnika (skor donuteny, holt nemal na vyber). Pozorovat jeho vykon je slast. I pri vedomi, ze je to stale iba jeden herec, som plne veril, ze na obrazovke su dvaja odlisny ludia. Pri jednej scene, ked sa dvojnik pokusi napodobit SHhingena mi doslova od uzasu klesla sanka (za to kredit samozrejme patri aj Kurosawovi). A najviac poteseny budu ti, ktori prechovavaju lasku k filmovemu vizualnemu umeniu, film obsahuje niekolko vyzualne strhujucich pasazi (snova sekvencia, slnko presvitajuce pomedzi pochodujuce vojsko...), a hlavne tymto pre mna zostane Kagemusha priznacna. (10/10) (27.05.2008)

Patrně nejdražší snímek Akira Kurosawy díky americké finanční injekci, díky níž mohl Kurosawa zobrazit velkolepé válečné scény a stvořit rozmáchlé epické drama ze 16. století japonských dějin, kdy se podobně jako v Evropě pomalu chýlil ke konci starý věk šlechtických klanů a jejich způsobů boje založených na středověkých taktikách. Kurosawa se snažil, podobně jako v jiných svých snímcích, o shakespearovsky silné psychologické drama, kde je bezvýznamný človíček uvržený shodou okolností do víru mocenských intrik a krutých bojů. Malý zlodějíček má sehrát roli mocného feudála, vůdce klanu, který usiluje o dominantní postavení v Japonsku. Jenže to není žádná úsměvná komedie stylu Císařova pekaře a pekařova císaře, ale osudová temná záležitost, kde sledujeme v přímém přenosu nejen zkázu jednoho klanu i s celou armádou, ale i konec jedné epochy. Další zásadní zvrat v Japonsku přišel až v 19. století s reformním hnutím Meidži. Jestli je něco cenné, pak je to samozřejmě výprava a konfrontace odlišných kultur, protože pozdně středověké Japonsko představuje pro středoevropana exotiku. Vytknout by se dala určitá teatrálnost - Takedův dvojník má na sobě tolik líčidel, aby zobrazil svoje zoufalství, kolik se nespotřebuje na jedno průměrné divadelní představení. Navíc emoce jsou podávány, jak už je v Kurosawových historických dramatech zvykem, v neskromném množství, je to zkrátka rozdíl proti střízlivějšímu evropskému pojetí a je to i znát na českém dabingu, který se jen obtížně strefuje do postojů filmových hrdinů. Být tohle natočené v euroamerickém prostoru, byl bych kritičtější a režisérovi bych doporučil minimálně odvážnější střih a civilnější herectví, ale Kurosawovi jeho filmové vidění rád odpouštím. Celkový dojem: 80 %. (20.05.2012)

Původně měl hrát hlavní roli Shintaro Katsu, ale po neshodě s mistrem byl odejit a roli převzal právě Nakadai, zlí jazykové tvrdí, že kdyby Kurosawa oslovil Mifuneho, dopadl by film lépe. To nelze hodnotit, ale Nakadai podává dobrý výkon (je zajímavé si ale představit, nakolik by měnilo atmosféru, kdyby hlavní roli hrál Mifune nebo Katsu). Příběh je tradičně silný, odehrává se na pozadí konce jedné historické éry a v naprosto skvostném vizuálním provedení. AK je velkým znalcem člověka a života a kdyby nenásledoval Ran, dostala by ode mě Kagemusha *****. Obrázky, kterých namaloval při psaní scénáře desítky, jsou opravdu krásné - ve filmu je vlastně jen rozpohyboval (pokud se nepletu, nebylo to u něj neobvyklé). (23.01.2008)

Velmi, opravdu velmi pozvolně a rozvážně vyprávěný historický velkofilm. Kurosawovo estetické cítění a filmařská jistota jsou cítit z každé scény, bohužel příběh jednoho obyčejného zlodějíčka, který je donucen dělat dvojníka knížeti váženého rodu i dlouho po jeho smrti, by stěží vydal na hodinu a půl, takže mi snímek přišel strááášně natahovaný. Navíc naprosto tristně vyznívají všechny bojové scény - v předlouhých, ale téměř statických záběrech před kamerou sice pobíhají tisíce komparzistů v nádherných kostýmech, ale vždy jenom někam jedou, běží nebo na někoho střílí mimo záběr, nedojde k žádnému kontaktu nebo souboji. Tady se mohlo hodně stříhat. (25.03.2012)