Kagemuša

Patrně nejdražší snímek Akira Kurosawy díky americké finanční injekci, díky níž mohl Kurosawa zobrazit velkolepé válečné scény a stvořit rozmáchlé epické drama ze 16. století japonských dějin, kdy se podobně jako v Evropě pomalu chýlil ke konci starý věk šlechtických klanů a jejich způsobů boje založených na středověkých taktikách. Kurosawa se snažil, podobně jako v jiných svých snímcích, o shakespearovsky silné psychologické drama, kde je bezvýznamný človíček uvržený shodou okolností do víru mocenských intrik a krutých bojů. Malý zlodějíček má sehrát roli mocného feudála, vůdce klanu, který usiluje o dominantní postavení v Japonsku. Jenže to není žádná úsměvná komedie stylu Císařova pekaře a pekařova císaře, ale osudová temná záležitost, kde sledujeme v přímém přenosu nejen zkázu jednoho klanu i s celou armádou, ale i konec jedné epochy. Další zásadní zvrat v Japonsku přišel až v 19. století s reformním hnutím Meidži. Jestli je něco cenné, pak je to samozřejmě výprava a konfrontace odlišných kultur, protože pozdně středověké Japonsko představuje pro středoevropana exotiku. Vytknout by se dala určitá teatrálnost - Takedův dvojník má na sobě tolik líčidel, aby zobrazil svoje zoufalství, kolik se nespotřebuje na jedno průměrné divadelní představení. Navíc emoce jsou podávány, jak už je v Kurosawových historických dramatech zvykem, v neskromném množství, je to zkrátka rozdíl proti střízlivějšímu evropskému pojetí a je to i znát na českém dabingu, který se jen obtížně strefuje do postojů filmových hrdinů. Být tohle natočené v euroamerickém prostoru, byl bych kritičtější a režisérovi bych doporučil minimálně odvážnější střih a civilnější herectví, ale Kurosawovi jeho filmové vidění rád odpouštím. Celkový dojem: 80 %. (20.05.2012)

Stín nemůže jednat nezávisle na osobě, jež jej vrhá. Kagemuša je bravurní syntézou psychologického dramatu a válečného filmu, jehož hlavní hrdinové utváří nezvyklý trojúhelník: hlavu rodu a jeho dvojníky. Zatímco vladařův bratr tuto roli zastává dlouhé roky, pro odsouzence na smrt, který vděčí za svůj život jen mimořádné podobnosti s ním, představuje šok. A vzápětí sledujeme, jak se svého života opět vzdává pro imitaci života někoho jiného; jeho překonávání překážek v podobě změny chování, vyjadřování i jemných pohybů, až po styk s vlastním vnukem a koněm, jenž nikdy jiného jezdce nesnesl. Zpočátku se jeho úkol jeví pouze dočasným a příležitostným, po pánově smrti je ale dvojník jedinou naději na utajení této – pro rod ve válečném stavu fatální – skutečnosti. A tak postupně opouští, co bylo vlastní jemu, a přejímá zvyky, které měl mít někdo jiný, každým okamžikem ovšem hrozí, že se iluze stane více nepotřebnou; a co bude pak se samotným stínem? Jeho pravá podstata je mu nadto neustále připomínána tím, že lidé, vzdávající mu na veřejnosti čest, se k němu v soukromí mohou chovat nadále stejně hrubě. Titulní dvojroli si zahrál Tacuja Nakadai a předvádí v ní jeden ze svých nejlepších výkonů, vrcholem jsou dlouhé záběry, v nichž se snaží gesty a výrazy co nejvěrněji podobat své „předloze“; v dlouhých záběrech si ostatně celý film libuje, ať už snímají promyšlené dialogy nebo nádherně barevná pochodující vojska (často doprovázena úžasnou hudbou). Pro mne osobně představuje Kagemuša Kurosawův vrchol a jeho nejlepší film. [Rovněž byl mezi studenty japonštiny s úspěchem testován jako pomůcka pro účení základních znaků kandži.] (22.07.2006)

Kagemuša je monumentálním filmovým počinem slavného Japonce v jeho pokročilejším věku. Síla efektu obrazového opojení výrazně převažuje nad prožitkem. Intimnost obrazových kompozic se předkládá s obřadní vznešeností a girlandou fanfár, masívnost je přesycena sebestřednou žranicí, tvůrce je uchvácen odhalením okamžiku zásadního pohybu naplnění velkolepého osudu vyvolených. Choreografie je formována disciplínou, hemžení a strnulost přesvědčení vlastního vědomí o důležitosti vytváření dějinných milníků se nadřazuje nad ducha zemřelého. Nehmotný stín se odváží dotknout se hmotnosti, přesvědčení není rozhodující. Očištění je rozprášeno v mukách marnivosti. Hlavním symbolem opulentní podívané je Šingen Takeda, jeden z nejmocnějších pánů středního Japonska 16. století, a jeho zprvu nesmělý stín a loutka osudu Kagemuša (zajímavý Tacuja Nakadai). Stín se učí životu vyvoleného, jednota klanu je nestabilní ve ctižádostivosti jednotlivců s pocitem ublíženosti. K výrazným postavám patří Šingenův bratr Nobukado Takeda (sympatický Cutomu Jamazaki), pravá ruka důvěryhodnosti mystifikující lahůdky. Zájem rodu je nade vším. Nejzahořklejší postavou je Kacujori Takeda (snaživý Keniči Hagiwara), Šingenův nejstarší syn, přehlédnutý v dědickém nástupnictví. Uraženost se nevzdává vlastních cílů. K výraznějším patří také hlavní generál rodu Takeda Masakage Jamagata (Hidedži Ótaki), hlavní autorita politických a vojenských kroků mocného rodu. Z dalších rolí: hlavní ochránce Kagemuši na cestě za světlem Sohačiro Cučija (Džinpači Nezu), mladý, schopný a ctižádostivý Šingenův mocenský rival Nobunaga Oda (Daisuke Rjú), Nobunagův věrný spojenec Iejasu Tokugawa (Masajuki Jui), přední generálové rodu Takeda Nobufusa Baba (Hideo Murota) a Masatojo Naito (Takajuki Šiho), další Šingenův zatvrzelý mocenský soupeř Kenšin Uesugi (Eiiči Kanakubo), či Šingenův rozmazlovaný vnouček a preferovaný dědic trůnu Takemaru (Kota Jui). Kagemuša je efektní vizuální podívaná samurajské odvahy a rituální obřadnosti. Efekt je upřednostněn i umocněn patetickým výrazem. Fanoušci jsou nadšeni, ostatní se přizpůsobí. (14.12.2018)

ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 (český okruh) = 3.12.1988+SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 (slovenský okruh) = 27.5.1989, réžia českého znenia (ČST Praha 1988) = ZDENĚK HRUŠKA+ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s novým dabingom): PRIMA COOL = 4.4.2012 (R: PRIMA COOL = 8.1.2013), réžia českého znenia (PRIMA 2011) = JIŘÍ KUBÍK (30.5.2009) (30.05.2009)