Krvavý trůn

Od tohohle filmu jsem docela dost cekal, ale Kurosawa me opet celkem zklamal. A ne kuli tomu, ze by Macbetha udelal po svym. Problem je v tom, ze po slibnym, krapet mysterioznim zacatku dostava vetsinu prostoru Toshiro Mifune a to je tragedie. Celou dobu se chova jak idiot, neustale rve a tvari se jak kdyz si skrip do brneni koule. Zhruba po deseti minutach mi zacal lizt na nervy. Navic tu je opet priserna hudba, spousta scen zbytecne protahovanejch a herci se tvari neskutecne tragicky i v momentech, kdy se nic moc nedeje. Je to jak divadlo doplneny o nekolik hezkejch zaberu armady a jako takovy to vic jak na 2* opravdu neni. (14.02.2007)

Škoda přeškoda, že zde Akira Kurosawa tolik šetří akčními scénami. Přitom by se jich našlo a díky závěrečné výtečné scéně s šípy by bylo jistě na co koukat. On si bohužel vystačil pouze s ohlašováním průběhů a výsledků bitev z úst kurýrů. Díky tomu se musíme smířit s tím, že "Krvavý trůn" je de facto pouze one man show Toshira Mifuneho. Coby Wašizu (nebo chcete-li MacBeth) byl opět fantastický a takový by mohl být i celý film, kdyby se ubralo na statičnosti a přidalo na akčnosti. Takto nám zbývá pouze velmi dobrý film. 80%. (26.11.2008)

Tento způsob zpracování Shakespeara zdá se mi být poněkud.... Skvostným! Jen škoda, že nikdo nenatočil japanizovaného Hamleta, když byl Toširó Mifune mlád, neb jeho zdejší hypnotické, zcela totální zešílení je prostě výtečné, stejně jako blesky, které dokáže metat z očí a tváře rámované démonicky zježeným vousem. Překvapila mě i dost velká porce megalomanských záběrů, kdy se třebas po pláni prohání desítky jezdců v plné zbroji na svých komoních, přitom by tu ani nebyl velký rozpočet nijak moc potřeba, komornost je vzhledem k předloze očekávatelná. Sice bych ocenil nějaký ten souboj (jsem zvrhlý bídný červ, ó ano), který by atmosféru ještě víc podpořil, ale i bez něj je to prostě a jednoduše výbornej film, kterému hrozně sluší stylizace do Japonska a jediný důvod, proč Shakespear Macbetha do Japonska nezasadil rovnou je nejspíš ten, že Japonsko považoval za Waleský hovorový výraz pro natvrdo vařená vejce s tuřínem. ♫♪ " Pyšný hrad stál na tomto bezútěšném místě... " ♫♪ (17.05.2014)

Macbetha jsem sice nečetla, ale zato jsem viděla působivé divadelní představení. Filmové adaptace mi prozatím unikaly, byť se většinou jedná o klasiky. Začala jsem netradičně u Kurosawy. Ani nevím, kolikátý Kurosawův film, který jsem zhlédla, to je. Jeho poetika mě však spíše míjí než uhranuje. Krvavý trůn bohužel nebude výjimkou. Ano, provolávám třikrát sláva umírněné délce filmu, nemusela jsem trpět u tříhodinového eposu, uznávám, že Macbethovi to v Japonsku více než sluší, že v jeho reáliích funguje a působí, jako by patřil právě tam, ale... Nedokázalo mě to strhnout, nadchnout, i přes přijatelnou délku se to místy vleklo... Některé působivé scény to nezachrání. (14.07.2012)

Snad je to kvůli předloze, že Krvavý trůn působí trochu divadelním dojmem, přesto ale člověk nemusí být nekritickým Kurosawovým obdivovatelem, aby se mu tenhle klasický příběh se stopami tajemna mohl líbit. Tím ovšem nechci říct, že je to podivnost pro všední den. Co ale chci říct, je, že se jedná rozhodně o jeden z nejukřičenějších filmů, co jsem viděl (původní znění podmínkou). (17.06.2011)