Toulavý pes

Jeden z raných Kurosawových žánrových snímků, na kterém jsou už patrné všechny znaky typické pro jeho tvorbu. Chytré záběry kamery zachytávající detail a polocelek, pečlivý výběr herců a exteriérů, zachycení atmosféry. Velmi dobré zachycení poválečného japonského velkoměsta plného bídy a sociálního napětí a frustrace z prohrané války. V jednom bodu mi ale Kurosawa nesedí. Stopáž je přetažená, kdyby měl snímek 95 minut, bylo by to vzhledem k obsahu snímku zcela adekvátní. Každý jeden záběr kamery je příliš dlouhý, chtělo to odvážnější střih. Jenže tímhle neduhem je poznamenána celá Kurosawova tvorba. Jako detektivka je Toulavý pes jen průměrná záležitost, příběh je příliš jednoduchý a odvíjí se lineárně. Navíc filmový materiál je nepříliš kvalitní... Do nadprůměru film vytáhnou výše uvedené chytré záběry, Kurosawa například umí zachytit polední žár tak, že to dusno cítí divák přímo na sobě. Detailem tváře nebo pohybem je schopný Kurosawa o svém hrdinovi sdělit víc, než jiný režisér v několikaminutové ukecané scéně. Celkový dojem: 65 %. (17.01.2008)

Opět vynikající Kurosawa, napínavej detektivní film, ale co víc! Úžasnej sociální obraz poválečnýho Japonska, vliv Američanů (tehdejších okupantů!, alespoň pro Japonce) kam se člověk podíval. Baseball - pro Japonce cizí hra, na níž 4 roky po válce chodilo 50 000 lidí na zápas, swingový tanečnice, který, chudinky, vypadají při tom tanci tak nepřirozeně. Do toho silnej filosofickej podtext (tak nějak se přiklánim k soucitu mladýho policajta v podání Mifuneho) a magnetický vtáhnutí diváka do děje, zajímavá hudba, skoro dokumentární kamera, skvělý herecký výkony, a to horký léto tenkrát v Japonsku....... (24.01.2007)

Je to už déle, co jsem viděl Rašómona z roku 1950, a pamatuju si z něj jenom útržky, ale Toulavý pes mi ho navzdory odlišnému zasazení příběhu v čase i prostoru dost připomněl. Hlavně skrze ty aranže scén s Japonci sedícími na zemi (ať už na podlaze nebo v lese) a některé až afektovaně podané emoce. Atmosféru měl film dobře vycizelovanou, působivé bylo vykřeslené dusné horko s vějícími ventilátory, později hustý déšť nebo hraní na klavír za oknem během závěrečného střetu. Vyvrcholení výborné, závěr až trochu dojímavý... i Toširó Mifune patří určitě k zajímavým hereckým zjevům (i když jsem ho paradoxně začal vnímat až díky Johnu Frankenheimerovi a jeho snímku Grand Prix) a v civilních rolích je pro mne naštěstí daleko snesitelnější než jako nějaký samuraj s mečem. Problém u mne nastal se zpracováním příběhu o pátrání po jedném chlápkovi s ukradenou zbraní, celkově to bylo v těch dvou hodinách příliš rozvláčné a některé dlouhé pasáže s touláním po městě mi připadaly v tom minimalistickém pojetí až nekonečné. Staré černobílé filmy mívám rád, ale asi se pohybuju na zcela odlišné vlně než Akira Kurosawa. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (11.11.2019)

Tohle je skutecne stara podstiva kriminalka, kde se spis mluvi, nez strili. Akce je tu sice pomalu a dialogu moc a misty to je cely takovy rozvlacny, ale prevazne jsem se nenudil, coz je na tak starej film slusnej vysledek. Toshiro Mifune je tady fakt perfektni, ale postupne tak trochu ustupuje do pozadi, coz je docela skoda. Nicmene, i kdyz jde o dobrou kriminalku, nicim zvlast nevynika a nevidim tudiz duvod, proc davat vyssi hodnoceni. Dat ho jen kuli tomu, ze je reziserem Kurosawa by fakt neslo, s takovym reziserem by spis mel bejt film o tridu lepsi. (01.02.2007)

Mezi Kurosawovými kriminálními thrillery sice nedosahuje úrovně fílmů "Nebe a peklo" ani "Zlý chlap spí dobře", ale i tak to stojí za to vidět. Na těchto Kurosawových filmech mě baví sledovat prostředí poválečného Japonska. Kolem půlky film trochu ztrácí dech a zkrácení o 20-30 minut by možná neuškodilo. Dávám ***1/2 (09.04.2009)