Ran

Slušných 90%. Má to výborných hercov, kostýmy, výpravu, bojové scény. Nedokážem však povedať, čo mi na tomto filme vadí, viem len, že je to to isté čo mi už vadilo pri Kagemushovi. Možno je to dlhá stopáž, možno príliš jednoznačné postavy (s výnimkou starého vládcu), možno málo takých scén ako Saburova smrť, či dialóg - starec-šašo v ruinách vypáleného hradu. Každopádne Kurosawa vedel čo robí. (10.01.2005)

První setkání s Kurosawou. Ano, něco takového jsem čekal. Výpravné, pomalé, dobře zahrané. Kurosawa je podobně jako třeba Leone mistr obrazové kompozice. Ovšem to, co tady psal např. Tsunami X a Kaka...na tom něco je. Tragický příběh, postavy hodně mluví ( až umělecky ), ale je to trochu strnulé, příliš konzervativní. Žádné spontánní výlevy emocí, všechno to je jakoby připravené, naplánované. Ale pár silných emocionálních scén tu je ( Hidetora trhá květiny, Hidetora chce do hrobu ). Kostýmy, masky a herectví "velkého pána" Hidetory se mi především ve druhé polovině ohromně líbilo. Jeho šílenství bylo velmi působivé. A taky ta hudba... (11.04.2005)

Velice silný zážitek, ale určitě ne pro každého. Některé scény jsou sice až trochu moc natahované a rozhodně se nedá říct, že se jedná o nějaký válečný nářez (válečných scén je tu vskutku poskrovnu), ale i tak je to opravdu hodně dobrý a pozoruhodný snímek. Hlavní je tady především příběh. Pokud Vás nezaujme on, může Vám být jedno, že výprava, hudba, herci a kostýmy jsou úžasné. Sice to tak je, ale jak říkám, pokud Vás nezaujme příběh, bude to pro Vás při nejlepším jen skvěle natočená nuda. Ran Vás buď absolutně pohltí nebo dokonale zklame (a uspí). (12.07.2004)

Tentokrát si poprvé a pravděpodobně naposledy vyzkouším následující styl komentáře; začínáme na průměrných 3 hvězdách, dvě přidáme za dokonalou němou několikaminutovou pasáž a hudbu v ní obsaženou, jednu za hru na flétnu a jednu za pár úsměvných scének ke konci (bylo-li to úmyslem). 7 hvězd...to by bylo slušné hodnocení, že? Jenže...jednu uberu za herecké výkony, jednu za zvuk, další za absenci zábavnosti, jednu za absenci napětí, další za neschopnost či nechuť vyprávět obyčejný příběh zajímavě, další....další důvody by se našly také snadno ( nevěrohodnost, místy trapnost), už toho ale nechám, protože bych se dostal do sfér, kde by mé hodnocení leckoho jistě rozermoutilo ještě více...že. Jako krátkometrážní němý film by to bylo geniální, škoda toho balastu okolo. (31.03.2007)

Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. (14.07.2020)