Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (246)
(Daiei) (Čb. /// Produkce: Minoru Džingo, Masaiči Nagata /// Scénář: Akira Kurosawa, Šinobu Hašimoto podle povídek Rašomon a V lesíku Rjunosuke Akutagawy /// Kamera: Kazuo Mijagawa /// Hudba: Fumio Hajasaka /// Oscar: Akira Kurosawa (mimořádná cena) /// Nominace na Oscara: So Macujama, H. Mocumoto (výprava) /// MFF v Benátkách: Akira Kurosawa Zlatý lev), Akira Kurosawa (Cena italských filmových kritiků)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa… ()
Tenhle film je bravurní a geniální. Že někdo natočil už v roce 1950 takovouhle psychologickou sondu do podvědomí je neuvěřitelné. Film má spád a "kouká se úplně sám". A to i přes jeho hloubku, v amerických filmech nevídanou. Snad ani nelze slovy vyjádřit co Kurosawa filmem popsal. Japonci holt používají častěji obě hemisféry a potom tam vznikají takové filmy, o kterých člověk ví co znamenají, ale nelze to vyjádřit českými, či anglickými slovy. Výkony hlavně Mifuneho jsou nadčasové, kamera je brilantní, zkrátka Kurosawovská. ()
Obávám se, že Rašomon pro mě bude zlomovým bodem v kauze Kurosawa. Jestliže mě totiž tolik vychvalované dílo, které má sotva hodinu a půl, téměř unudilo k smrti, není pro mě asi Kurosawa ten pravý. A nejde tu jenom o "zábavnost". Rašomon mi ve všech směrech přišel jako průměrný film, který sice staví na, v té době, originální myšlence, ale v tom jeho síla začíná, ale i končí. Je mi líto. 5/10 ()
Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (31)
- Akira Kurosawa požádal Tošira Mifuneho (Tadžomaru), aby se pohyboval jako divoká zvěř, konkrétně lev. (džanik)
- Jeden z nejranějších příkladů užití ruční kamery ve filmu (sleduje zblízka postavy skrze stromy). (džanik)
- Brána Rašómon je názov pre vonkajšiu bránu cisárskeho paláca. (Kristusazapad)
Reklama