Sedm samurajů

Kurosawův klenot je na mě krapet rozvláčnělý, ale precizní v každém ohledu. Tímhle snímkem položil základy pro tolik příběhů, kdy se hrstka odvážných postavila na stranu slabých proti mnohonásobné přesile. V dnešní době bychom si obzvlášť měli těchto filmů cenit, protože i po tolika letech o nás jako lidech dokážou vypovědět nejvíce. K čemu je dobrý strachovat se o vousy, když můžeš přijít o celou hlavu? (20.05.2013)

Sedm samurajů je pokládáno za jeden ze základních stavebních kamenů akčního a dobrodružného žánru. Je to film, o kterém se obvykle mluví v superlativech a který je mimořádně vysoce hodnocen i filmovými fanoušky. Tak mi tedy vysvětlete, proč jsem se po jeho zhlédnutí cítil jako po celodenní šichtě v kamenolomu, a to jsem ještě snímek sledoval s přestávkou a navíc jsem viděl pouze sestříhanou 160minutovou verzi. Původní má o 43 minut stopáže navíc. Filmoví kritici většinou kladou Kurosawovo vrcholné tvůrčí období do 50. let, já naopak zastávám názor, že v 50. letech byly Kurosawovy práce sice odvážné, ambiciózní a kvalitou jednoznačně vyčnívající z šedi japonské dobové produkce, k režijnímu mistrovství se ale teprve dopracovával. Jeho samurajské výlety do dávné historie trpí divadelním hereckým projevem, který často přechází do nepříjemného afektovaného přehrávání. Místy až nesnesitelné je v tomto ohledu pitvoření Toširó Mifuneho v roli chvastouna Kikučija. Je zvláštní, že tenhle rys Kurosawových historických filmů ostatní přecházejí téměř bez povšimnutí. Se slavnějším americkým remakem Sedm statečných nakonec Akira v mých očích uhrál remízu, byť slabiny a silné stránky mají oba filmy někde jinde. Původní snímek vyznívá realisticky, žoldnéři nevítězí nad téměř šestinásobnou převahou díky výjimečným bojovým schopnostem, ale díky tomu, že se spojí s obyvateli vesnice a vycvičí je k obraně jejich domovů, naučí je taktice a ovládání zbraní. Naproti tomu americká verze je svižnější a zábavnější, má rozumnou stopáž a lépe vymodelované charaktery, po uši ale vězí v žánrových klišé a je typickou westernovou pohádkou o nepřemožitelných pistolnících vítězících nad padouchy. Na závěr si neodpustím jednu skeptickou poznámku. Vysoké hodnocení na ČSFD nesouvisí při tak velkém počtu hodnotících ani tak s vytříbeným vkusem jeho uživatelů, jako spíš s konformismem a multiúčty, protože kdyby tu bylo tolik estétů, vypadaly by filmové žebříčky poněkud jinak. Celkový dojem: 60 %. (30.08.2017)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Mám rád Kurosawových Sedm samurajů i Sturgesovův remake Sedm statečných. Ten znám od mládí, Samuraje jsem poprvé viděl před 20 lety ve filmovém klubu a připadli mi výrazně lepší než Stateční. Dnes, když mám oba filmy na DVD, se častěji a raději podívám na Sedm statečných. Podle mne jde o dva kongeniální filmy, ale první byl jen jeden. Trailer (přímý odkaz): http://www.youtube.com/watch?v=qZl2M8BLERs (25.01.2009)

Viděl jsem verzi, která má 207 minut, ale nelituji ani jediné! Pořád jsem slýchal "Sedm samurajů tohle, Sedm samurajů tamhleto" prostě samé megalativy. A konečně dnes přišel ten den, kdy jsem si našel klidné 3 a něco hodiny k tomu, abych zhlédnul tento skvost. Ze začátku jsem byl tak nějak v rozpacích a furt jsem si opakoval otázku, co na tom všichni vidí!? Postupně, jak začnou shánět samuraje, příjezd do vesnice, budování hradeb a podobně, mi začalo docházet, že se vůbec nenudím a hrozně se mi to líbí! Je neskutečné, co mohlo vzniknout v roce 54! Jediná drobná výtka je ta, že některé souboje jsou trochu nepřehledné. Ale je jich tam fakt málo. Takže, zatímco remake jsem viděl všehovšudy jednou a zatím nemám potřebu si jej pouštět znovu, tak tohle si pustím určitě ještě hodněkrát! (04.04.2009)

Ačkoliv jsem se dlouho dobu zajímala o Kikuchiya, bavil mě a rozesmíval, bylo to moc dlouhé... Ano, je to legendární film, ze kterého jsi spousta režisérů vzala příklad. Je typicky japonský, kdo nezná trošku japonskou mentalitu, toho může leccos překvapit (film zůstane v leckterém aspektu nepochopen); plyne pomalu, plyne postupně, plyne s ročním obdobím. A zřejmě je to povinnost pro všechny, kteří chtějí trochu poznat Kurasawu-sama :-) Ale co si budeme nalhávat, ta stopáž je prostě přepálená... :-D (17.11.2008)