Skandál

Příběh samotný zase až tak zajímavý nebyl a kdyby to zfilmovali třeba Američani (ne, že bych měl něco proti americkým filmům :-)) tak bych se asi takovému snímku vyhnul. Nicméně Skandál jsem se rozhodl pustit si z toho důvodu, že mám rád Kurosawu, mám rád Mifuneho a obecně mám rád japonské filmy, neboť japonští tvůrci dovedou udělat i z obyčejného příběhu neobyčejný zážitek. U Skandálu jsem se sice nenudil a film mě docela zaujal především zajímavými postavami a hereckými výkony, ale rozhodně už se na něj znova podívat nemusím. (12.08.2010)

Filmy Akira Kurosawy se mi obvykle hodně líbí, pokud nejsou zasazeny do japonského středověku (což je svět, do něhož moc nedokážu proniknout). Toširó Mufineho obvykle velmi dobře snáším, pokud nehraje samuraje s mečem (což je poloha, v níž i Mifune dokáže směšně přehrávat). Skandál naštěstí není vůbec tento případ, jde přesně o takový skvost, jaký od spojení těchtou dvou velikánů japonského filmu i očekávám. Výborný příběh Kurosawa vypráví v tradičně pomalém tempu, ale s nezbytnou dávkou spádu a napětí k tomu, díky čemuž dokáže zaujmout diváka po celý čas. V charakteristice postav a rozehrání jednotlivých témat jde do patřičné hloubky v zdánlivě vedlejších linií (např. advokát s nemocnou dcerou a jeho morální dilema), z každé scény na mě dýchala precizní atmosféra, která nesklouává do sentimentu ani během romantických scén nebo ve vánoční „kapitole“ (jinak, slyšet Tichou noc a Auld Lang Syne japonsky bylo fakt zajímavé :)). V rámci dramatů s prostředím bulvárních médií z poválečné éry v mých očí vyhrává o rok mladší Wilderovo Eso v rukávu, ale i Kurosawův Skandál kráčí velmi pozoruhodnou cestou, navíc když si člověk srovná, jak jsou činnost paparazzi a výroba bulvárních afér v tomto století ještě aktuálnější, než 70 let zpátky. 80% (19.02.2021)

Poněkud zapomenutej film, kterej Kurosawa natočil těsně před Rašomonem. Je to ovšem dílo nesoucí většinu charakteristik jeho slavnějších filmů. Slavnej malíř (v podání Tošira Mifuneho) se náhodně setká v horách s ještě slavnější zpěvačkou, nabídne jí svezení do hotelu, kde se ještě setkají. Sledují je paparazziové, nafotí a vydají lživou reportáž o jejich utajeném románku. Malíř se rozhodne to tak nenechat a dát je k soudu, v tu chvíli se objeví právník (skvěle ztvárněnej Takaši Šimurou) a nabídne mu svoje služby. Má nemocnou dceru a svoje slabý místa a všechno spěje k finální scéně u soudu. Na Kurosawu celkem komorní film, kde se pro Kurosawu ne zcela typicky odehrává velká část v soudní síni, idealistickej, humanistickej a dojemnej. (20.02.2007)

Večné témy Akira Kurosawu o morálke. Na tom je postavená väčšina jeho diel. A myslím, že to je aj hlavný dôvod prečo sú také funkčné aj po toľkých rokoch. Škandál je posledným filmom pred najväčším medzníkom v Akirovej kariére Rašomonom. Nesie ale typické znaky ako aj neskorších tak aj ranných diel. Boj proti zlu a klamstvám tentokrát v podobe ľudskej drámy sa odohráva znova na pleciach excelentnej dvojice Mifune a Šimura. Ťažko hovoriť o negatívach. Niektoré veci sú možno zastarané ale téma je súčasná. V centre totiž stojí klamstvo vydané novinármi, pošpiňujúce inak hodnotovo čistých ľudí. A toto klamstvo a ľudské slabosti sa tu stávajú dôvodom pre zlé rozhodnutia. Rovnako ako v celej režisérovej tvorbe je vidina úspechu podmienená fatalizmom. Na konci nás možno čaká happyend ale postavy vždy stratia niečo dôležité. A to čo získali, dokáže postrehnúť len rovnako hodnotovo založený človek. Ako raz napísal Coelho Víťaz je vždy sám. Pre mňa neuveriteľne sympatické zosobnenie správneho fungovania spoločnosti, ktoré vtedy ani dnes neprešlo potrebnou reformou. Pre toto bol Kurosawa majster. A pre toto mám každý jeho film rád. A vždy iným spôsobom. Po druhom pozretí zvyšujem na plný počet. Ten film je nadčasový a bez najmenších chýb. (21.06.2014)

Skandál je rozhodně nesmírně silný film. Točí se kolem základních životních otázek, jakými je morálka, pravda a spravedlnost. Jak je u Kurosawy časté, nechybí v něm ale ani role či okamžiky vysloveně komediální, stejně jako až fanatické soustředění na drobnokresebné podání konkrétních míst či situací a v neposlední řadě taky hluboké city. Láska, solidarita, soucit a taky slabost. Asi by se řeklo, že "klaďasové" v tom filmu jednají neuvěřitelně naivně, ale to je vlastně účel. Film přece nepopisuje reálné postavy, není životopisný. Aby byl funkční potřebuje křiváky i hrdiny. Ba co víc, vedle Mifuneho je tu hlavním hrdinou člověk, který (vlastně obdobně jako v Opilém andělovi, jenže ještě o poznání silněji) rozhodně není klaďas bez bázně a hany, nýbrž spíše slaboch. O to větší je jeho vítězství nad sebou samým.... Celkový dojem: 80% (04.04.2021)