K smíchu

S01 - Pecka. Když jsem viděl trailer, tak jsem se začal těšit, jelikož se tvůrci chlubili nápisem od tvůrců filmu Věčný svit neposkvrněné mysli, který já miluji, takže tady nebylo o čem. Chvilku mě trvalo, než jsem si zvykl na stylizaci a styl jakým tvůrci budou vyprávět svůj příběh. A to z jednoho prostého důvodu. Tvůrci si rádi hrají. A to ať už jde o Davea Holsteina nebo Michela Gondryho. Na tvůrcích a režisérech je vidět, že je práce baví, rádi přijímají výzvy a baví se řemesle(viz, kreativní titulky ke každému dílu, scéna natočená na jeden záběr, jejíž natáčení se objevilo na internetu, nebo prosté hraní si se střihem a kompozicí, či přidají nějaké šílenosti nebo něco trochu úchylného). A je toho spoustu a strhává to dost pozornosti, ale nikdy to neodvádí pozornost od toho hlavního, a to je příběh. Příběh o zlomeném člověku, který den co den rozdává radost jiným, a sám jí neumí v sobě najít, člověku který hledá vykoupení, odpuštění a řešení svého problému, jenž řešení nemá. A je to skvěle natočené. Emoce z toho sálají na míle daleko, slzy tečou po tváři, protože to co vidíme je neuvěřitelně silné, upřímné a opravdové(důkazem je celá scéna u stolu v sedmém díle,která je pro mě jeden z vrcholů seriálu). Platí to o skvěle napsaných postavách, a i o hercích co dané postavy hrají. Jim Carrey podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a je skvělý. Catherine Keener má velmi dobrou roli a krásně jí zahraje. Hodně mě sedl Frank Langella, protože svou postavu zahrál parádně. Velmi dobrý je Cole Allen v dvojroli. A v neposlední řadě je potřeba zmínit Ginger Gonzaga, jelikož ona je hlavním spouštěčem emocí. Jediné co mě mrzelo, že Judy Greer nemá tolik prostoru, protože jsem se na ní dost těšil. Seriál má spoustu zajímavých a silných momentů, ale taky dokáže být místy dost šílený a ujetý, a je mi jasné, že tahle kombinace všem nesedne. Ale těm co sedne, tak ty na oplatku dostanou jeden z nejlepších seriálů roku. S02 - Na druhou řadu tohoto seriálu jsem se moc těšil, protože se mě první dost líbila. O to více mě naštvalo, že jí posunuly o pár měsíců. Teď už jí ale mám za sebou, a opět mohu napsat, že jsem spokojený, ale bez chybné to nebylo. S tímto seriálem je to těžké. Je hodně svůj. Má to své specifické vyprávění, humor a na některé věci si jako diváci musíme počkat. Rozhodně to není divácky vděčný humor, ale pokud vám to sedne, tak dostane něco úžasného. Seriál výborně umí vytvářet dojemné scény, umí hrát nenuceně na city, a to se postavám občas děje je emocionálně silné, že to prožíváte s nimi. Pro mě osobně byly poslední tři díly velká emocionální jízda, kdy jsem držel slzy na krajíčku. Po řemeslné stránce je to znovu hravé, od úvodních titulků, přes maňáskovou epizodu po různé vizuální nápady. Herci jsou opět skvělý a je radost sledovat jejich výkony. Druhá řada má pomalejší průběh, nemá tolik strhujících epizod, ale tohle všechno perfektně vynahradí skvělé finále. Pokud vás bavila první řada, tak druhá je jasná volba. (14.11.2018)

Velice vtipný a hlavně inteligentní seriál s výborným Jimem v hlavní roli. Takový malý, nenápadný pohlazení na duši. Měli by jsme se dívat, poslouchat a taky naslouchat, někdy je to vážně moc a moc potřeba, protože stačí málo a pak už je pozdě. Za mě fakt všema deseti a jinak platí, co jsem napsal v předposledním komentu, možná mi něco uniká, ale vážně nechápu, proč nejde u některých seriálů komentovat a hodnotit celou sérii, když už jsou všechny díly na světě. Budu se na to asi muset zeptat otce zakladatele- napraveno 13.11. (13.11.2018)

Tenhle seriál není komedie ani omylem. Jde o velmi drsné drama. Ještě bych doplnil, že je to částečně i psychologický seriál. Je velmi zajímavé pozorovat Jima Carreyho v úplně jiném žánru. První epizoda ve vás vyvolává ze začátku pocit zmatení, že to nechápete, ale jakmile se dostanete na samotný závěr té epizody, tak se najednou chytíte a začne vás příběh více zajímat. Každá epizoda ve vás vyvolává nějaký určitý druh emocí a působí to na vás velmi intenzivním způsobem. U postav vám ukážou kladné i záporné stránky. Postupně se seznamujete s každou postavou a buď si ji oblíbíte nebo ne. V seriálu nechybělo ani několik momentů překvapení. Často vás i některé scény zaskočily. Jenom prostě nechápu, proč u nás ten seriál se jmenuje K smíchu. Kidding je volně přeloženo jako "dělat si srandu". K smíchu totiž vůbec nevystihuje podstatu děje, ale jde pouze o název. Jim už potřeboval v posledních letech nějakou pořádnou roli a jsem rád, že se mu takhle poštěstilo. (10.02.2019)

V Kidding je snad nejlépe popsána ta nezřetelná hranice mezi genialitou a bláznovstvím, Mr. Pickles je naprostý psychopat a zároveň odzbrojující dobrá duše, milující manžel i stalker v jedné osobě, těžko se to zamotané klubko jeho charakteru rozplétá... Žánrově je to chvílemi komedie s naprosto černým humorem a chvílemi až tragicky vyznívající silně depresivní drama. Humor však vítězí...depresi a bolest nepřebíjí však úplně, jen ji milosrdně zacloňuje. Zvláštně smutnodivnočarokrásně neuchopitelné...prostě Gondry... :-) (18.11.2018)

Kidding je seriálové překvapení dost možná nejen tohoto roku, ale i dekády. A ač epizody nejsou kvalitativně vyrovnané (čti: nejsou vždy na 100% hodnocení, ale nikdy nespadnou do průměru), nejvýraznější části si nezadají s nejkvalitnějšími dramaty velkého plátna. Michel Gondry neztratil nic ze svého pověstného snílkovství, které převádí i na obrazovku, nicméně je potřeba vzdát hold především tvůrci Daveu Holsteinovi, který celou tuto unikátní podívanou vymyslel. Postavy jsou takřka bez výjimky skvostné. Trochu jsem měl zpočátku problém s mladým Willem, ale i ten mi nakonec přirostl k srdci. Prim ovšem hrají především Frank Langella a samozřejmě Jim Carrey. Pokud si tento seriál neodnese řadu ZASLOUŽENÝCH ocenění, budu zklamán. Zní to sice jako otřepaná fráze, ale Kidding rozhodně není pro každého. Pokud si ovšem k němu najdete cestu, čeká vás nesmírně silný zážitek. (21.11.2018)