Zlý chlap spí dobře

Kurosawu mám sice radši, když se věnuje historii a projde okolo aspoň jeden samuraj, ale ani tento jeho noir pokus nebyl vůbec špatný. Detektivní příběh byl hodně dobrej,i když jsem se ze začátku docela ztrácel ve všech těch postavách . Toshiro Mifune nepřekvapivě zase výbornej a některý scény byly opravdu hodně napínavý a šel mi z nich mráz po zádech. Jenom to bylo až moc dlouhý a ke konci už to bylo až moc rozvleklý, i když závěr samotnej byl výbornej. Ale jinak zase jeden z těch výbornejch Kurosawů. (20.04.2009)

Nech pozerám filmy z akéhokoľvek kúta sveta a z akejkoľvek doby, vždy mi z toho vychádza, že my ľudia sme všade rovnakí (je mi to jasné aj bez filmov). Zápletka Zlého chlapa mi hneď evokovala to, čo čítame každý deň v slovenskej tlači. Korupcia na najvyšších miestach, zamlžovanie faktov, klamstvá, odstraňovanie nepohodlných svedkov, atď.. Čierna v kontraste s ostrým svetlom, postavy vystupujúce z tmy, šero, dusná atmosféra, podrazy, dejové zvraty, presne tak, ako to malo publikum v noirovkách rado a Kurosawa to vedel. Nenechajte sa odradiť tým, že film nie je tak známy, ako jeho ostatné diela, od Kurosawu treba vidieť všetko! (18.11.2012)

Je škoda, že u nás, ale i ve světe, je Akira Kurosawa znám především filmy se samurajskou tématikou. Dle momentálního počtu hodnocení (606) na ČSFD je "Zlý chlap spí dobře" řazen prakticky mezi ty nejméně známá (zhlédnutá) díla AK. A je to velká škoda, protože právě díla z poválečného Japonska zvládal světoznámý režisér nejlépe. Film, svým tématem spadající k žánru noir, je výborným vhledem do fungování na trhu etablované firmy, která chce zahladit problamtické stopy. A nejen to, užasný výkon Toširóa Mifuneho a ještě lepší kamera Yuzuru Aizawy tvoří, společně se scénařem, prakticky dokonalou symbiózu, u které se nebudete nudit ani minutu. Intenzivní a napínavé drama, kterému se jen stěží tipuje 151 minut. (12.03.2021)

Téma tohoto skvělého filmu (i když uznávám, že nikoliv Kurosawova nejlepšího) je nanejvýš závažné. Podobně jako Stevensovo Místo na výsluní či Allenovy Zločiny a poklesky se ptá: Existují lidé bez svědomí? Existují lidé, kteří páchají nejhorší představitelné zločiny, a přitom jsou dokonale šťastní a spokojení? Dostojevský a Shakespeare se domnívali, že vědomí viny nakonec člověka dřív nebo později dostihne a zločinec si podvědomě začne přát, aby byl potrestán. Jenže to neplatí zdaleka u každého. Takový Reinhard Heydrich (jako extrémní příklad) byl velice kultivovaný, inteligentní muž, který nade vše miloval svoji rodinu a měl vyvinutý smysl pro čest. Přesto byl masový vrah. A spal dobře. (31.10.2006)

Po zhlédnutí některých filmů se mi po těle rozlévá příjemný pocit hrdosti nad tím, jak úpadkové se jeví být vedle nás mnohé země, o kterých si bůh ví proč světová veřejnost myslí, že představují pupek světa. Akira Kurosawa natočil snímek o korupci na nejvyšších postech dvou významných společností propojených se státním aparátem. Kvůli bezvýznamným třem miliardám se opakovaně skáče z okna, bezohledně vraždí a vznikají nesmyslně velké emoce. Kupodivu nezasáhne šéfprokurátorka Vesecká, aby kverulantského prokurátora řádně klepla přes prsty. Děkan Kindl nenapíše posudek o tom, že jde pouze o lehce nestandardní obchod, který se nijak nevymyká běžným obchodním praktikám, a ministr vnitra neumožní obžalovanému urychleně vycestovat do zahraničí. U nás by podobný případ rychle skončil k všestranné spokojenosti. Tolik peněz se dá přece efektivně rozdělit mezi potřebné. Snímek trpí několika lehčími nelogičnostmi, je ale slušně zahraný a vypovídá ledascos o japonské kultuře a politice. Celkový dojem: 80 %. (25.10.2009)