Zlý chlap spí dobře

Tři roky po Krvavém trůnu se Kurosawa vrací k Shakespearovi, byť tentokrát ne přímou adaptací některého z děl, ale zakomponováním jeho klasických témat do tragédie z prostředí japonských zkorumpovaných syndikátů. Jakkoli to zní lacině, tak to funguje na výtečnou. Scénář je skvělý a v nejlepším odkazu Shakespeara. K tomu skvostní herci v čele s tradičně excelentním Toshiro Mifunem v roli zdánlivě šedé myšky držící se spíše v pozadí dění. A jelikož jde o Kurosawův klasický film se vším co k tomu patří, tak jeho již bohužel tradiční chybou je přílišná rozvleklost v určitých pasážích a z toho pramenící zbytečně nadsazená stopáž. (09.02.2007)

Zlý chlap spí dobře je neutěšený sysifovský pohled na boj s korupcí prohnilými mocnými a kritika úředníků, kterým loajalita k firmě nedovolí vypovídat a raději si vezmou život, čímž jen posílí vliv svých nadřízených. S odstupem půl století se v podstatě nic nezměnilo a Kurosawův nadčasový snímek bude zrcadlem mocným zločincům i za dalších padesát let. Jen ten nejednoznačný závěr se spoustou náznaků, že je možná všechno jinak mi pořád nedá spát, viz spoiler v diskuzi. (20.04.2009)

Nech pozerám filmy z akéhokoľvek kúta sveta a z akejkoľvek doby, vždy mi z toho vychádza, že my ľudia sme všade rovnakí (je mi to jasné aj bez filmov). Zápletka Zlého chlapa mi hneď evokovala to, čo čítame každý deň v slovenskej tlači. Korupcia na najvyšších miestach, zamlžovanie faktov, klamstvá, odstraňovanie nepohodlných svedkov, atď.. Čierna v kontraste s ostrým svetlom, postavy vystupujúce z tmy, šero, dusná atmosféra, podrazy, dejové zvraty, presne tak, ako to malo publikum v noirovkách rado a Kurosawa to vedel. Nenechajte sa odradiť tým, že film nie je tak známy, ako jeho ostatné diela, od Kurosawu treba vidieť všetko! (18.11.2012)

Zlý chlap spí dobře je dobrá nadprůměrná krimi. Asi nepatří do těch důležitých Kurosawových děl. Každopádně však stojí za to. Toshiro Mifune se zde opět ukazuje v jiné herecké rovině. Jeho postava je takový nevýrazný, brýlatý úředníček, což je u něj změna oproti jaho samurajům. Film vlastně vypovídá o korupci ve vysokých místech a o tom, že bohužel většině prochází. Toto poselství je podtrženo poměrně smutným koncem. (21.12.2005)

PĚT NA STOLE V JAPONSKÝCH. Velmi aktuální film, jakoby někdo zfilmoval pozadí některé z nedávných českých korupčních afér (nebo že by se na světě, ať už kdekoliv, zase tolik za těch více než 45 let od vzniku filmu nezměnilo?). Do detailů vypilovaný příběh o korupci, jejím zametání, smutné neprůstřelnosti lotrů a o pomstě v poválečném Japonsku připomíná Shakespearova 'Hamleta' a Dumasova 'Hraběte Monte Christa'. Toširo Mifune zde vystupuje zase v jiné roli, než na jakou jsme zvyklí z Kurosawových samurajských filmů (a není to jen tím, že je tentokrát oholený). Za srdce vás jistě chytne melodie, kterou si průběžně pohvizduje a jež přešla i do hudby v pozadí filmu. Tradiční optimistický závěr, přes všechno důvěřující v lidskost, na který jsem si u Kurosawy zvykl a jeho filmy i díky němu zamiloval, je tentokrát dost hořký. (12.01.2007)