Opilý anděl

Tentokrát se již nejedná o tak nadčasové dílo jako většina ostatních Kurosawových filmů, často z filmu čiší naivita platná době vzniku a některé scény jsou pro současného diváky jaksi úsměvné. To je pro film z roku 1948 celkem pochopitelné, ale u Kurosawy se mi to stalo poprvé. Přesto, jako vždy velmi povedené dílo a skvělý Mifune. (26.04.2008)

Působivý snímek protkaný řadou symbolů o zvláštním vztahu dvou lidí, z nichž jeden, doktor a alkoholik, se jen zdánlivě jeví jako slaboch. Druhý je gangster, naopak navenek vystupující jako sebevědomý člověk, ale svým chováním jen dokumentuje, že je slabý a zlomený. Svérázný lékař Sanada ("Nechvástej se tady. Já zabil víc lidí než ty." Je to takový předchůdce dr. House, i když ten pacienty nemlátí - zatím :-), vyžaduje od pacientů disciplínu a odvahu ("Zbabělce léčit nebudu." ) a připomíná pozdějšího legendárního Rudovouse. (01.01.2008)

Zajímavý film, rozhodně nijak nepoznamenaný svým stářím. Není co vytknout. Nevím, čím to je, že vizuální zpracování je tak poutavé. Opravdu na každý záběr se kouká dobře, každý záběr je bohatý na detail, také pojetí prostoru a různé rozmístění objektů v obraze působí tak, že se těžko odtrhává. To jak Kurosawa ztárnil například gangsterův sen je nadčasové a geniální. Příběh o gangsterovi a doktorovi taky dodává tomu všemu šťávu a když domyslím atmosféru dokreslenou kytarovou hudbou, tak tu máme film se vším všudy. (01.05.2005)

Akira Kurosawa je pre mňa jeden z najzaujímavejších režisérov vôbec. Jeho osobitý štýl, ktorý skĺbil podmanivosť východu, využívajúc pri tom aj západný štýl rozprávania - tvorí veľmi špecifickú ikonu na filmovom poli. Jeho vplyv na rôzne americké snímky je očividný. Opitý anjel predstavuje jeho prvý výraznejší film, v ktorom neskôr uplatnil mnohé zo svojich postupov a ktorý nesie rôzne špecifiká jeho tvorby - snaha o konanie dobra - stavanie protikladov vedľa seba - a samozrejme stály spolupracovníci na poli hereckom - Takashi Shimura a Toshiro Mifune. Film nepotrebuje využívať metafory alebo prirovnania- vystačí si s obyčajným výkladom príbehu - ktorý je obohatený o prvky Noir a ktorý je zaujímavý práve pre svoju schopnosť nič nekomplikovať a tak sa stať uveriteľnejším, osobnejším a v rámci prostredia aj živším. Ďalšie jeho diela budú niesť výraznejší rukopis a svoju slávu a bezchybnosť skutočne dosiahne až o niekoľko rokov neskôr, ale aj napriek tomu mám tento film rád, pretože na mňa vplýva určitou univerzálnosťou a aj napriek dobe svojho vzniku je pre mňa stále aktuálny, úsmevný a dramaticky bezchybne vystavaný. (28.02.2012)

"Podivné je, že ten lid, stále otevřený vnějším dojmům a následkem toho stále přijímající dojmy, stále rozechvěný, dovede vždycky zůstati pánem sebe. Podobá se své smavé zemi, chovající podzemní oheň, jejíž lávy vylévá sto sopek. Je vlídný a usměvavý, a propuká-li někdy v zuřivou prudkost, zůstává tato prudkost vždycky metodicky řízena. Rozumuje i ve hněvu, jeho strašlivá statečnost jest jen jasnozřivým zanícením jeho vůle. Stylizuje i své cítění. A jeho umění, vzešlé z přesného rozmachu, z lyrického unesení, uzavřeného v čisté formě, třebas někdy zadrhávané, se nepodává proudu báječného pudu, který je řídí. Jsa v jádru sobecký a žárlivě střehoucí svých vymožeností pro sebe, nechce tento národ podati leč přeměněný jejich obraz." (Elie Faure) (26.02.2020)