Pearl Harbor

Na tomhle filmu jsem byl kdysi v roce 2001 v kině. Od té doby jsem ho neviděl. Pod dojmem z četby knihy Zera nad Pacifikem jsem zhlédl v jeden den jak Tora, Tora, Tora! tak i Pearl Harbor. Zatímco první film jsem poctivě zhlédl celý, u Pearl Harbor jsem naopak přeskakoval všechny romantické pasáže. A ukázalo se, že bez nich se jedná o relativně koukatelný film! Přesně v polovině obou filmů začíná samotný útok Japonců. A v obou filmech také generál Yamato pronese hlášku o tom, že vzbudili spícího obra, kterou nikdy neřekl. Ale jinak jsou oba filmy naprosto rozdílné. Tora Tora Tora má dokonale zvládnuté scény vyjednávání, je historicky velmi přesný a ukazuje všechny souvislosti velmi poctivě a vyváženě z pohledu obou stran, Pearl Harbor ukazuje Japonce jednostranně jako bastardy útočící na nemocnice a civilisty. Jeho bojové scény a zejména samotný útok už ale působí poněkud zastarale. V tomto ohledu Pearl Harbor vítězí na celé čáře a kvůli scénám jako je potopení Arizony má smysl se na film podívat. Jinak ale Bay zachází s historickými reáliemi velmi volně, a závěrečný Dolittlův nálet na Tokyo je vyloženě výsměch realitě. PS: Jako odplata za pomoc američanům, kteří přistáli v okupované Číně, bylo následně popraveno asi 250 000 číňanů. Srovnej s odplatami za zabití Heydricha. (31.07.2017)

Filmy Michaela Baye mam hodně rád, protože v nich vždycky skloubí několik žánrů a ještě to všechno podpoří skvěle vizuálně spracovanou akcí. Výjimka neni ani tenhle snímek, akčních prvků tu je sice na Bayovy poměry méně než je zvykem, ale útok japonských letadel na Pearl Harbor je tak vynikající, že to postačí i na dalších 160 minut filmu, samozřejmě že se dočkáme i jiných vzdušných soubojů, ale ty už rozhodně nejsou tak zajímavý a fascinující, aby se vryly do paměti. Triky jsou ve všech scénách perfektní a neni jim co vytknout, tim se samozřejmě celej dojem z působivých záběrů při náletech japonců ještě vylepšuje. Jediný co mi tak trochu vadí je stopáž, 180 minut je docela dost a přece jenom konec už je tak trochu moc nastavovanej, klidně bych vynechal to napadení Tokia, tam už ani moc nešlo o samotný bombardování města, ale spíš o to aby se už nějak rozsek ten milostnej trojúhelník mezi Benem Affleckem, Joshem Hartnettem a Kate Beckinsale. (06.05.2006)

Čekal jsem něco mnohem horšího. Na patos jsem byl připraven, tak jsem to ustál. Všichni herci a vůbec celý film je strašlivě nevýrazný a kdyby neměl takovou reklamu, brzy bych na něj zapomněl. A především - ani ten útok není nic extra. Samé výbuchy jako v laciných filmech z 80. let. Naštěstí všechno prošumí, ani nevíte jak a dokonce to nenudí, prostě na to jen nezúčastněně koukáte. Film bez jediné výrazné scény. (01.03.2004)

Tenhle film mám hodně rád, což je zvláštní. Válečné filmy mi mnohdy nic neříkají a jejich propojení s romantikou nemám zrovna v lásce, ale Pearl Harbor je jiný. Až na několik zbytečně natáhnutých scén jsem se ani trochu nenudil, za což může zejména Bayova režie. Ano je to tak, Michael Bay, zkušený videoklipař, který ví komu co dát, se v Pearl Harboru pořádně vyšvihl a režíruje jako mistr svého řemesla. Není to však jen osoba režiséra, která zvedá tento obyčejný scénář nad průměr, té totiž zdařile sekunduje hudební skladatel, který tahá z rukávu jedno eso za druhým. Tak nádhernou hudbu spojenou s výborným zvukem a překrásným obrazem jsem už neviděl dlouho. Nebýt té přílišné délky a několika natahovaných scén, jistě bych byl schopen tento snímek ocenit plným počtem hvězdiček, takhle jsem sáhl alespoň k těm zaslouženým čtyřem. Svěrák by se mohl učit... (23.08.2006)

Jéžišmankote, no to byla limonáda:) Michael Bay se již ve svých začátcích rozhodl natočit další monumentální blockbuster. V tomto případě si však vzal příklad z Jamese Camerona a rozhodl se do válečných událostí zamíchat rovněž příběh o osudové lásce typu "Největší příběh lásky na pozadí největší válečné vřavy." A rovnou z něj vytvořil milostný trojúhelník. Po akční stránce Pearl Harbor funguje docela dobře, Bay se zde vyřádil se svými oblíbenými výbuchy. Jenže zbytek je jenom laciné hraní na city, patos a okatý patriotismus (vskutku působivá scéna, kdy nastala kritická situace, nemocnice je přeplněna a Danny a Rafe se rozhodnou darovat krev, kterou jim Kate odebírá do flašek od Coca Coly:) Vůbec se mě to emočně nedotklo. Snad jen směšné dialogy a klišé po většinu času opravdu pobaví:) Drastické momenty mě nijak nešokovaly a ani romantické scény příliš nefungovaly. Byly takové nijaké, obyčejné. Milostná scéna mezi padáky je odbytá za chvíli, a téměř stejný pocit jsem měla i z celého "trojúhelníkovitého" vztahu, jak byl zpracován. Nějak mi tam chyběla chemie, nějaký náboj, vášeň. Kdyby alespoň ústřední "hrdinové" měli nějaké charisma, ale ono nic. Vše to stojí pouze na krásné Kate Beckinsale. Pánové Affleck, který je zde prkenný a nevýrazný, a Hartnett, který mě také nijak neohromil, zde okouzlí možná tak náctileté dívenky. Ani z jejich přátelství jsem necítila nějakou potřebnou sílu. Scéna, kdy Affleck drží v náručí skomírajícího Hartnetta je vskutku "mega dojemným" vrcholem filmu. Buď u něj ždímáte jeden z mnoha promoklých papírových kapesníčků, které jste během celého děje nashromáždili, nebo vám přijde směšný a jen kroutíte hlavou. Já patřím k tomu druhému:) K tomu všemu se přidává ještě neúnosně dlouhá stopáž, která Vám může místy začít připadat zdlouhavá. Hans Zimmer se postaral o podmanivou hudební složku a Faith Hill zase o krásnou píseň There You'll Be. Komentář uživatele Satan to vystihuje zcela přesně. (07.08.2012)