Černá kočka, bílý kocour

Kusturicova zběsilá balkánská jízda! O tomhle filmu je těžko psát - to se musí jednoduše vidět... Tyhle balkánské komedie nejsou podobné ničemu, co jsem kdy zhlédl, vytváří svůj specifický subžánr. Je to hektické, dravé, balkánsky živelné, crazy, dynamické, bez vydechnutí, šílený filmový kvapík se skvělou balkánskou dechovkou, jeden velký dokonalý celovečerní videoklip. Kusturica si tentokrát do svého hledáčku vybírá komunitu balkánských Romů a toto etnikum svým nenapodobitelným životním stylem koresponduje s Kusturicovou poetikou - komunita plná hádek, svárů, násilí, naprostého patriarchátu, bídy i pohádkového bohatství a moci, podivuhodných partnerství, bizarních osudů... Jedna z nejlepších komedií evropské kinematografie! A to bez nadsázky... Podobné filmy: Underground, Život je zázrak, Taxidermia, A fost sau n-a fost?, Borat (23.01.2007)

,,Rusové snama vyjebali!“....... Ten film je šílenej. Stejně jako prostředí a herci. Děj filmu je šílenej. Šílená je hudba, která je však návyková (a to silně, byla to jediný co mi ještě mnoho hodin znělo v hlavě). Neskutečné!!! Šílené obličeje, zuby, chlast (ano, ani ten není normální!). Jen jsem seděl a tupě civěl. Tak takový jsou Jugoši? Ať! Nezajímá mě to. Tady přicházejí do úvahu pouze dvě možnosti hodnocení. Nadšené nebo nepochopené. Asi nejsem Pitbull terrier. (18.11.2006)

Kusturica nevie písať príbehy. Dej je strašne roztržkovitý, v úvode hádže jednu nesúvisiacu scénu cez druhú, nevie sa posunúť ďalej a koniec je jasný už v polovici filmu. To ale nevadí, lebo to čo Kusturicovi ide, tak to je situačná komika a práca s hercami. Skvelá balkánska cigánska šialená zábava! (20.12.2009)

husy, husy, husy, všude samý husy...........Bizarní koprodukční komedie se stylovou lidovou hudbou a... husy. Od začátku do konce svižná vypalovačka ze života chudých kšeftařů, zlodějíčků a vychytralých mafiánů....husy, husy a husy.......překvapivé nakouknutí do jižanské mentality.......husy.. husy... husy......všude jenom samý husy........... (27.11.2004)

Spolu s "Otcem na služební cestě" asi jediný Kusturicův film, který mám bez výhrad ráda a mýma očima nejlepší z jeho poválečné tvorby. Film vykazuje řadu výrazných prvků jeho uměleckého stylu, především multikulturních motivů, obdiv filmového vidění Petroviće a Felliniho, množství tematických autocitací předchozí tvorby a intertextových odkazů na evropskou poválečnou literaturu s filozofií ztracené generace. Suverénní svět cikánů na Dunaji jako karnevalové panoptikum svérázných figurek je uvěřitelná moderní pohádka a voní láskou k lidem a k životu, což ve snaze zaujmout formou postrádám u ostatních jeho poválečných filmů. (10.12.2007)