Reklama

Reklama

Dům k pověšení

  • Jugoslávie Dom za vešanje (více)
Trailer
Jugoslávie / Itálie / Velká Británie, 1988, 142 min (Director's Cut: 270 min)

Obsahy(1)

Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím. Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes v roce 1989. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (96)

Cimr 

všechny recenze uživatele

Na konci jsem se ptal: tohle vážně spáchal Kusturica? Jistě že ano, je tu hodně poznávacích znaků - magický realismus, hudba, zvířata, co se chovají jako lidi, temperamentní Cikáni... Ale přesto je tenhle režisérův film v něčem jiný. Nabízí totiž až nezvykle pesimistický (a bohužel taky pravdivý) pohled na cikánskou komunitu, který vyrazí dech každému, kdo na Kusturicovy filmy chodí už automaticky jako na optimistické rozjuchané komedie. ()

Durix 

všechny recenze uživatele

Film, který je obtížné uspokojivě rozklíčovat, ale jednoduché si užít. Koluje mu totiž v žilách, podobně jako Poslední stanicí ráj (1988) Luciana Pintilieho nebo Vzestupu (1977) Larisy Šepiťkové, jakési nepolapitelné fluidum; boží chvění, které v některých jeho částech vystupuje z plátna a prostupuje publikem. Je hmatatelné minimálně od chvíle, kdy se kamera za doprovodu Bregovićovi interpretace romské písně Ederlezi přenese nad hladinu řeky, na níž Perhan spolu s dalšími Romy slaví svátek sv. Jiří. Střet vody a ohně, možná až přepáleně zveličený plujícími hořícími polínky, utváří magickou kompozici, která vzdáleně připomíná Danteho bárku. Hypnotizující plačtivý hlas romské zpěvačky následně obrazu vdechuje život, vytrhává ho z okovů filmového pásu a nechává ho v podobě elektrizujícího náboje volně poletovat mezi diváky. Každý moment, ve kterém potom Ederlezi zazní, je jednoduše kouzelný a těžko popsatelný, jako by promlouval univerzálním jazykem duše. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Je to určitě dobrý film, i když mě osobně nestrhnul tak, jak jsem asi původně čekal (hlavně pod vlivem některých zdejších komentářů, které ten film vyloženě vynáší do nebes). Přišlo mi to úmorně dlouhé (zhlédnuto v 142 minutové verzi) a musel jsem se celkem přemáhat, abych to hlavně zpočátku vůbec dokoukal, tak mi to přišlo divné - a celkově se k tomu filmu stavím hodně rezervovaně: ačkoli je obsazení asi výborné, osobně mi většina herců přišla neobyčejně ošklivá (za sebe nemám problém napsat, že film s tak vysokou koncentrací hnusných lidí aby pohledal) a výkon představitele hlavní role vnímám spíše jako rozpačitý, a celkově mi ten film přišel tak nějak naivní, jako jakási zvláštní balkánská variace na hollywoodské příběhy o mladících, kteří se dali na šikmou plochu (při sledování DOMU K POVĚŠENÍ se mi vybavila celá řada takových filmů, což je umocňovalo dojem nudy a pocit, že jsem totéž viděl v x variacích už dříve). S většinou filmového děje o to silněji kontrastuje neobyčejně silný závěr, který mě zarazil svou silou a vytáhl původně nevalný dojem nahoru - posledních několik minut podbarvených skvělou hudbou Gorana Bregoviće jsem si pustil několikrát, jak moc se mi líbí. Hlavně i kvůli tomu skvělému vyústění si myslím, že film za vidění stál, i když podruhé bych ho už vidět určitě nechtěl. Pro Kusturicovy fandy určitě must-see záležitost, pro ostatní lidi pak asi jen v případě, pokud filmy s podobnou "cikánskou" tematikou vyhledávají. ()

JohnnyD 

všechny recenze uživatele

Skvelý film, ktorý bohužiaľ nedosahuje dokonalosti z dôvodu toho, že časom padne do klišé schematizmu: 1. prerod Perhana čoby cigánskeho Dona Corleoneho je strašne rýchly a nelogický. 2. na záver prichádza komplet klišé podobných filmov, že som mal až chuť kričať "Nieeee, Emir, preboha, nevidel si tých tisíc ostatných európskych filmov?". To ale nemení nič na tom, že príbeh až na záver je skvelý, herci úžasní, hudba priam geniálna (najmä tá snová téma) a námet filmu až mrazivo reálny. A obesenie je úžasný gag, ktorý predznamenáva nadchádzajúce Kusturicove roky! ()

major.warren 

všechny recenze uživatele

Je až s podivem, jak přirozeně dokáže "Fellini Balkánu" Emir Kusturica propojit ve svých dílech bláznovství a spiritualitu (či lépe řečeno magii) s ryzím zájmem o člověka. Režie je absolutně precizní (koneckonců Vávrova filmová škola), herci jsou výborní, Bregovičova hudba úžas budící, celek je nesmírně mnohovrstevnatý. Kusturica zkoumá nejen kulturu cikánského etnika, ale též zkorumpovatělost systému, stejně jako sílu sourozeneckého pouta mezi titulním hrdinou Perhanem, jenž oplývá telekinetickými schopnostmi, a jeho mladší sestrou. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (5)

  • Velký americký kabriolet, ve kterém jezdí Ahmed (Bora Todorović), je Pontiac Bonneville z roku 1970. (Saur.us)
  • Emir Kusturica si za film odnesl z festivalu v Cannes v roce 1989 cenu pro “Nejlepšího režiséra“. V roce 1991 získal film od Švédského filmového institutu cenu Guldbagge (Zlatý brouk) pro “Nejlepší zahraniční film“. (džanik)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno