Otec na služební cestě

Absurdita Titova režimu souvislosti neznalýma dětskýma očima je výborný nápad, především v době, kdy v Jugoslávii zdaleka nebyl svobodný režim. Film tak sice minulost stále upravuje a zlehčuje, ale v tomto případě to není na překážku, jde hlavně o vykreslení rozmanitého světa kolem malého náměsíčného chlapce. Kusturica nesází na hýřivost a temperament budoucích filmů, spíše zúročuje svoji českou zkušenost a boduje jemnou tragikomikou, umírněnou poezií a melancholií blízkou spíše ruskému naturelu než Balkánu. Nespoutanost balkánské duše však je ve filmu stále přítomna a v tom tkví jeho optimismus, navíc závěrečná svatební hostina se zdá být branou do další režisérovy tvorby. (02.08.2012)

Tieto autobiografické filmy má Kusturica veľmi rozťahané, nebyť tej nudy, mohli by to byť skvelé filmy, lebo obsahovo sú výborné. Tento skvele opisuje situáciu ľudí žijúcich v komunistickej Juhoslávii. Ide viac menej o príbeh rodiny, ktorej otec odišiel, kvôli politickým názorom preč a príbeh, ktorý je rozprávaný viac menej malým chlapcom, načrtajú sa tam aj témy ako nevera, futbal, vojenčina a iné. Kusturica pripája aj svoje motívy ako svadba, pochmúrne počasie, či iné. Je mi to až ľúto, lebo svoje čaro to má. (09.04.2012)

Druhý celovečerní Kusturicův film se částečně nese v duchu jeho debutu, opět s lehce nostalgickým nádechem. Několik a to vcelku velkých rozdílů tu ale lze nalézt. Film pojednává o daleko závažnějších momentech jugoslávské historie (1948-1952), kdy se nezdolný soudruh Tito neshodl se Stalinem, což vyústilo až k veškerému přerušení hospodářských styků. Příběh o rodině, které se politická čistka nevyhla, je zobrazen očima šestiletého Malika. Takto chytře zvolený formální prostředek dovoluje Kusturicovi jemně oscilovat mezi tragickou, komickou a tak trochu magickou notou. Vyrovnávání se s těmito těžkými momenty jugoslávské minulosti je pak dle mě daleko snažší. Zvlášť zajímavě vyzní Mešův (otec Malika) "odjezd na služební cestu". Alespoň tak je dětem otcova absence vysvětlena, divák ale ví, že muž směřuje do lágru, paradoxně ho tam pošle bratr Mešovy manželky, tedy vlastní švagr. Velká škoda, že podobné snímky nevznikají i u nás. Báječná léta pod psa působí oproti tomuhle skvostu jako chudý příbuzný. (21.01.2008)

Dobrý film, byť mě osobně zas tak neoslovil - měl jsem velký problém to dokoukat a místy mě to fakt nebavilo. Ke kladům snímku by šlo jistě počítat kvalitní obsazení, včetně představitelů dětských rolí (znalec Kusturicových filmů zde potká řadu povědomých tváří), pěknou hudbu a dobrý scénář, který dovedně míchá komediální momenty s těmi dramatickými. Ačkoli je řada scén naprosto skvělá, až nezapomenutelná (obřízka, náměsíčnost, syn rušící rodiče při sexu, rvačka žen, podpálená sukně...), a na filmu je jasně rozeznat velký talent jeho tvůrce, který se plně rozvinul v jeho pozdějších filmech, jako celek mě film přesto bohužel příliš neoslovil, a od Kusturicy si více cením všech jeho ostatních filmů (paradoxně i včetně jeho debutu VZPOMÍNÁŠ NA DOLLY BELL?, který považuji za mnohem lepší). Ale kdo ví, možná mi to jen nesedlo z nějakých čistě subjektivních důvodů (dlouhá stopáž, teplé počasí, nechuť sledovat film v hnusné kvalitě a s mizernými titulky), a za jiných okolností by tahle trpce-komická filmová nostalgie třeba zafungovala. Pro fandy Kusturicových filmů určitě must-see záležitost. Mimochodem dnešního diváka může na filmu zarazit několik detailních záběrů na genitálie dětských herců - těžko si představit, že by v dnešní době posedlé honem na pedofily bylo možné něco takového dostat do nějakého filmu. Jak se časy za těch 31 let změnily... (04.07.2016)

Chtě nechtě si budu muset hodit kraula proti zdejšímu proudu. Na začátek bych rád podotkl, že Emira Kusturicu mám moc rád a jsem přesvědčen, že je to vynikající filmař. Tento film tohle mé odvážné tvrzení ovšem vzápětí těžce vyvrací, neboť mám s tímto paskvilem hned několik vážných problémů. Jednak jsem došel k zjištění, že mi více sedí pozdější Emirova tvorba, která je výrazně živější a dovede brnkat i na vtipnou notu, v čemž je Emir takřka dokonalý. Tento snímek není ani veselý, ani závratně smutný. Celý se plouží v takové jakési nezáživné neutrální rovině. Jelikož jsem byl se situací v Jugoslávii obeznámen již před zhlédnutím filmu, tak nemám pocit, že by mi snímek sděloval něco nového a úžasného, z čehož jsou všichni odvaření. Film je servírován divákům dětskou optikou, na což režisér chytl většinu diváků jako rybu na návnadu a mohl tak uměle pozvedat intenzitu takřka všedních situací. Vykreslení doby zůstává tím jediným, v čem nacházím důvod, proč by někdo měl mít zájem tento film vidět. Po všech stránkách je film bohužel maximálně nudný a zcela divácky neatraktivní. Film mě nechával po celou dobu chladným. Nezavadil jsem o jediný náznak emoce. Osudy všech postav mi byly zcela lhostejné. Všechny postavy byly napsané enormně nudným způsobem. Chápu, že je to jeden z prvních větších filmů režiséra, takže se pouze "zastřeloval". Dokázal předat zprávu o určité době, ale zcela selhal ve vtáhnutí diváka do děje. Nejsou tam žádné záchytné body, proč by vás ten film měl zajímat a bavit. Nejsou tam žádné postavy, kterým byste mohli fandit. Je to film o nelehké době zcela všední rodiny. Neubráním se pocitu, že s filmem mohou sympatizovat diváci pouze z nostalgických důvodů. Rád bych poukázal i na nepříliš běžnou záležitost ve filmu. Diváci dostanou možnost si v tomto úžasném filmu prohlédnout velice detailně obřízku malého chlapce a následně i detailní záběr na přirození malé dívky. Za něco takového by v dnešní době zamířili filmaři zřejmě do tepláků ve státem hrazeném hotelu. V roce 1985 to bylo v Jugoslávii ovšem zřejmě stejně běžné, jako znásilňovat tamní dobytek. (29.04.2019)