Reklama

Reklama

Otec na služební cestě

  • Jugoslávie Otac na službenom putu (více)

Obsahy(1)

Režisér Emir Kusturica ve filmu podává emotivně působivou výpověď o nejúspěšnějších letech Titovy Jugoslávie. Na osudech jednoho oddaného straníka, který nakonec skončí na služební cestě v pracovním lágru, a jeho rodiny předkládá obraz balkánského komunismu se všemi jeho nadějemi, zaslepeností i nezbytnými krajnostmi. Snímek je prost velkých dramatických scén, naopak na diváka působí pečlivou drobnokresbou jednotlivých charakterů a citlivým zdůrazněním detailů příznačných pro zobrazované dvacetiletí. (Levné knihy)

(více)

Recenze (63)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Sedlo mi to sice maličko víc, než vše ostatní co jsem od Kusturicy zatím viděl, ale i tak jsem si upevnil názor, že to prostě není režisér pro mě. Zpočátku se mi to celkem líbilo, ale od té detailní scény obřízky malého kluka (kterou nechápu, proč tam Kusturica vůbec dával, jelikož se na to nekouká vůbec dobře) mě to zase zajímalo pouze v jednotlivých scénách, ale vůbec ne jako celek. Hlavně mi to přijde dost divně zrežírované. Vypravěčem příběhu je ten malý kluk Malik, takže by měl být i hlavní postavou, ale zároveň je zde hromada scén, ve kterých vůbec neúčinkuje, nemohl v nich ani být a je tam naprosto nedůležitý, takže to chvílemi vypadá ne jako jeho příběh, ale jako příběh jeho otce, ale přitom tam pořád Malik má co chvíli nějakou svoji vypravěčskou vsuvku. A i tak se zde s postavami moc nepracuje, takže se ani Kusturicovy nepovedlo vyvolat jakýkoli můj zájem o ně. Místy mi to ale připomnělo české devadesátkové filmy o komunismu typu Báječná léta pod psa, obzvlášť ve scénách, kdy někdo zničehonic umřel, tam ta podobnost totiž byla naprosto přesná a to nemyslím jako pochvalu. Tohle teda aspoň nemá černobílé charaktery, což je zase k dobru, ale i tak tu jsou celkem mdle vykreslené a za celou dobu se nikam moc neposunou, Jsou tu sice dost zajímavé scény, (třeba předávání štafety, ta na skále nebo asi všechny z lágru), Titovu dobu to taky vykreslí slušně a zahrané je to skvěle, ale celkově mi to zase přijde strašně průměrné a žádný silný zážitek jsem z toho taky neměl. Ani ta Kusturicova poetika mě prostě nebere, i když tady aspoň nebyla tak hektická a rozverná, byť bych to v některých scénách uvítal víc než tu depku, do které to bylo laděné. 3* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Mám slabost pro jižanský temperament, živočišnost a živelnost. A to mi tento film dává. Vlastně jediné, co mě osobně otravovalo, byla postava Malika, přes kterého je příběh vyprávěn. Budování socialismu přinášelo v každé zemi svá úskalí a traumata. Stačilo málo a člověk se stal, alespoň na chvíli, nežádaným. Občas k vyobcování vedla i maličkost. Nadšené záletnictví, žárlivost, zhrzenost ženy, účelně podaná informace. Ale i v těchto podmínkách je hlavní touha po životě, po rodině, po spokojenosti. Každá chvilka se dá prožít a prožívat. Mehmed Mesa Zolj (dobrý Predrag Manojlovič) je nenapravitelný sukničkář, který si užívá každou chvilku života. Hlavní je pro něj rodina. Nepříjemnosti ho nezlomí a v každé situaci si chce život především užít. Mehmedova manželka Senija Sena Zolj (Mirjana Karanovič) se nesmiřuje s nevěrou lehce. Pro rodinu se ale dokáže zarputile porvat. Z dalších rolí: náměsíčný malý synek Malik (Moreno D'E Bartolli), Senin bratr, velké zvíře a ruka odplaty Zijah Zijo Zulfikarpasic (Mustafa Nadarevič), zhrzená uvědomělá milenka Ankica Vidmar (Mira Furlan), starý děda (Pavle Vuisič), kápo ze Zvorniku Ostoja Cekič (Slobodan Aligrudic), laskavý doktor Ljahaov (Aco Djorčev), a starší synek ústřední dvojice Mirza (Davor Dujmovič). Díky své touze po životě, je film velmi příjemný. ()

Reklama

ORIN 

všechny recenze uživatele

Druhý celovečerní Kusturicův film se částečně nese v duchu jeho debutu, opět s lehce nostalgickým nádechem. Několik a to vcelku velkých rozdílů tu ale lze nalézt. Film pojednává o daleko závažnějších momentech jugoslávské historie (1948-1952), kdy se nezdolný soudruh Tito neshodl se Stalinem, což vyústilo až k veškerému přerušení hospodářských styků. Příběh o rodině, které se politická čistka nevyhla, je zobrazen očima šestiletého Malika. Takto chytře zvolený formální prostředek dovoluje Kusturicovi jemně oscilovat mezi tragickou, komickou a tak trochu magickou notou. Vyrovnávání se s těmito těžkými momenty jugoslávské minulosti je pak dle mě daleko snažší. Zvlášť zajímavě vyzní Mešův (otec Malika) "odjezd na služební cestu". Alespoň tak je dětem otcova absence vysvětlena, divák ale ví, že muž směřuje do lágru, paradoxně ho tam pošle bratr Mešovy manželky, tedy vlastní švagr. Velká škoda, že podobné snímky nevznikají i u nás. Báječná léta pod psa působí oproti tomuhle skvostu jako chudý příbuzný. ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Tieto autobiografické filmy má Kusturica veľmi rozťahané, nebyť tej nudy, mohli by to byť skvelé filmy, lebo obsahovo sú výborné. Tento skvele opisuje situáciu ľudí žijúcich v komunistickej Juhoslávii. Ide viac menej o príbeh rodiny, ktorej otec odišiel, kvôli politickým názorom preč a príbeh, ktorý je rozprávaný viac menej malým chlapcom, načrtajú sa tam aj témy ako nevera, futbal, vojenčina a iné. Kusturica pripája aj svoje motívy ako svadba, pochmúrne počasie, či iné. Je mi to až ľúto, lebo svoje čaro to má. ()

JohnnyD 

všechny recenze uživatele

Koreň problému je mdlý a nevýrazný scenár, hlavne neschopnosť rozprávať príbeh. V princípe film nie je zlý, len z neho cítiť Kusturicovu nevyzretosť a to, že si zobral príliš veľký kus, ktorý nebol schopný zvládnuť. Je tu príliš veľa (často skvelých) motívov, postáv a podtextu, ktoré sa mu rozsypávajú v rukách. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (3)

  • Podtitul příběhu zní "Historický film o lásce". (Terva)
  • Film měl premiéru na Filmovém festivalu v Canes roku 1985, kde získal cenu kritiků Fipresci a cenu Palme d´Or. (Terva)
  • Natáčení probíhalo v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. (Terva)

Reklama

Reklama