Underground

Balkanska party #2 - Cim je pro Cinu "To Live" Yimou Zhanga, tim je bezpochyby Underground pro Yugosferu. Takze epicky prulet nekolika dekadami za dob valky a stridani ruznych rezimu, v tomto pripade navic jeste prospikovano snahou o vtip. Samozrejme balkan neni Cina, takze je nutne si hned par hvezd odecist diky nesympatickym hercum, produkci, prostredi atd. Kazdopadne koncept Undergroundu a preckavani v podzmenim vaultu je spravne Falloutovsky a alespon druha pulka je diky nemu vyzivna. 5/10 (12.06.2012)

Kusturicu prý někteří salónní blbci na "západě" kárali za to, že jeho Underground je prý příliš prosrbský, zatímco některým domácím srbským kruhům se prý zdál zase málo vlastenecký. Všem lidem se holt člověk zavděčit nemůže. Tak snad potěšil aspoň některé filmové diváky. Na mě je Underground popravdě příliš afektovaný, je to zkrátka taková divoká balkánská fraška a já mám radši trochu jiný filmový jazyk. Ale Kusturicovy filmy mám rád taky, rozumím jim a konec Undergroundu se mi hodně líbí. (07.03.2014)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Pro mě vzhledem k velkému očekávání, které vyvolaly nadšené ohlasy, komentáře a vysoké hodnocení, asi největší zklamání z Kustoricovy tvorby, kterého mám jinak docela rád. Tohle podobenství mi jednoduše nesedlo, zápletka i v rámci hry s divákem mi přišla příliš absurdní a na můj vkus byl film zbytečně dlouhý, s přehrávajícími charaktery. Celkový dojem: 45 %. (22.06.2006)

Kusturicovu poetiku a styl většinou můžu a ve spojení s Bregovičovou hudbou je to vždy zážitek. Navíc umí zobrazit i válečné události hezky v kontrastu s běžnými lidskými emocemi a dovádí to často ad absurdum. Prostě dějiny bývalé Jugoslávie vážně nevážně! Trochu mi tu vadila délka téměř tři hodiny, ale můžu být rád, že jsem neviděl pětihodinový reřisérský střih ;-) to bych asi nerozdýchal. Srdcovka to být nemůže, ale slušné 4* jo a soundtrack rozhodně stojí za to. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.01.2013)