Underground

Uzasne dielo srbskej kinematografie. Hlavna trojica Manojlovic, Ristovski a Jokovic su skvelo zohrati, kazdy charizmaticky a jedinecny svojim sposobom. Film zaujimavo sumarizuje celu povojnovu historiu Srbska. Na to, ze sa jedna o viac-menej vojnovy film s roznymi vaznymi temami, som sa necakane dobre zabavila. Tradicna temperamentna srbska hudba umocnuje hlbsi filmovy zazitok a celkovy dojem. (15.03.2015)

Neuvěřitelné... Brilantní vhled do srbské duše. Bratrovražedné vztahy mezi lidmi na Balkáně, které jsou v mezinárodní rovině tímž, jsou zde vyloženy (ale nikoliv obhajovány) tak sugestivním způsobem, až má člověk pocit, že se v Jugoslávii narodil a že těm lidem naprosto rozumí. Pozoruhodné zpracování vzhledem k tomu, že v době dokončení filmu vrcholilo v Bosně a Chorvatsku řezání hlav. Kdo se domnívá, že Kusturica obhajuje srbský nacionalizmus, zřejmě viděl úplně jiný film. Pět hvězd uděluji výjimečně, ale už jen kvůli citlivě zpracovanému tématu (vrcholem je scéna s božími muky), skvělým hereckým výkonům (tleskám zejména Mirjaně Joković) a hudbě dávám po delší době plné hodnocení. "Jak to myslel, že Jugoslávie už není?" (650., 21. VI. 2011) (22.06.2011)

Místy mi Kusturicova křiklavost byla až protivná, měla jsem strach ze všech těch extrémů (příliš hlučná dechovka, herci hrající/přehrávající jakoby na pokraji šílenství, sám příběh je neuvěřitelně šílený). Ale nakonec mi tohle dílo, ač je skutečně monumentální a "vysoko nade mnou", připadá naprosto přesně odměřené a namíchané. A hlavně Slavko Štimac tu se svými zvířátky, koktáním a kulháním nejen luxusně dojímá, ale předvádí fenomenální herecký výkon. (04.05.2007)

Čo napísať o Kusturicovej odysei pejúcej toľké tóny na históriu svojej vlasti? Alebo ako sa pár ľudí pretancovalo a prebojovalo 20. storočím spolu so svojou krajinou. Podobne by to asi vyzeralo, keby Jakubisko urobil angažovanú komédiu vo svojich najlepších rokoch. Jediný problém vidím v tom, že patriotizmus v čase vojny vždy vyznieva akosi kontroverzne. (01.04.2014)

Podobenstvo o násilí a chamtivosti, kde všetky tri hlavné postavy sú negatívne ale spája nás s nimi humor a akýsi nekonečný temperament, ktorý z postav cítiť v každom obraze. Filmársky je to priam neskutočná záležitosť, už len natočiť nájazdy nacistických lietadiel na Belehrad cez zologickú záhradu je famózny nápad a taktiež aj ten podzemný svet bol doslova fantastický. Svojou formou je to podobne hravé a snové ako Devojka(1965) od Puriša Đorđevića, inšpirácie či odkazy práve na tento a tiež nasledujúci Đorđevićaov film San(1966) sú jasné, dokonca aj tie prestrihy na dobové dokumentárne zábery do ktorých sú umelo dosadený súčasný herci, či neustále korčuľovanie medzi groteskou a surrealizmom a to priamo na bojisku 2. svetovej vojny. Kusturicova hra s imagináciou je naozaj špecifická, postavy sú v neustálom pohybe, schválne prehrávajú, absurdnosť a fantázia sa mieša s realitou a humor so smútkom. Keďže bol režisér študentom FAMU, cítiť tam aj vplyv od ranného Jakubiska a Chytilovej. Lenže aj cez všetky klady tak je fakt že po 2 hodinách zábavnej energickej jazdy sa to asi na 40 minút zmení na nejaké nudné "bádanie" v súčasnosti. Nebyť snového epilógu a výbornej hudby Gorana Bregovica, tak to nieje na 5 hviezd, ale ten soundtrack aj väčší zbytok filmu to zdarne udržal. (16.02.2021)