Kryštůfek Robin

Vnímavá a dospělá Disneyovka s Medvídkem Pú, který je dětsky naivní přesně tak, jak si ho pamatujeme ze svého dětství. Atmosféra z poměrně specifického traileru se tady nevytratila (v což jsem doufal, a proč jsem taky šel do kina), a celý příběh i postavy vás nepřestávají dojímat prakticky přes celou stopáž filmu. Zásadní je navíc i to, že kromě krátké pasáže, kdy už Kryštůfek pracuje pro Winslowa a Pú ještě není na scéně, prakticky ani na chvíli nenudí. Po emoční stránce film celkem pravidelně střídá upřímný smutek veselý smích, což tady není vůbec na škodu. Ke všemu je casting McGregora a Hayley Atwell naprosto úžasný. Důležité je ale podotknout to, že tohle všechno nenudí převážně starší diváky - pro děti tento snímek primárně natočen není, čemuž napovídá i fakt, že v kinech neexistuje dabovaná verze (to bude zřejmě i důvod, proč nebudou tržby moc vysoké, a proč jsme měli s přítelkyní sál jen pro sebe). Celkem často se tady totiž "filozofuje" a přemýšlí nad životem a jeho vnímáním. Vzhledem k tomu, že nosná myšlenka stojí na dobře podaném střetu dětského světa, přátel a rodiny s prací a kariérou, děti asi nepochopí, co některými scénami chtěl "básník říct", a místy se možná budou i nudit. Nevyjímaje scény, kdy budou dost zkoprnělé hrůzou, protože depresivní mlha nad Stokorcovým lesem vytváří perfektní ponurou atmosféru. Nezbývá než doufat, že jednou dorostou a podívají se na film se stejnou radostí, jako jsem ho sledoval já. Navíc Pú a jeho přátelé (jen chudák Tygr vypadá trochu staře) jsou vytvořeni s krásným detailem a medvídkovy výrazy si musíte zamilovat. Snímek si mě prostě po všech stránkách získal, a já se za to nestydím. (25.08.2018)

Povinnost pro každého, kdo v dětství miloval Medvídka Pů a kupodivu více film pro dospělé, než-li pohádka pro děti. Film je totiž na pohádku neobyčejně ponurý, v první polovině skoro až depresivní, ale svých jednoduchým a nepřeplácaným vizuálem paradoxně na oko moc pohledný. Navíc i vyřčená moudra, která často citují knižní předlohu, cílí spíše na dospělého diváka. To můžu vlastně i potvrdit. I já (ček) jsem je docenil až časem zpětně. Trochu škoda, že se tvůrci ve finále rozhodnou zkusit zavděčit všem, i těm dětem, takže je druhá část filmu již poněkud více klasická a nezapůsobila na mě ani zdaleka tolik, jako ta depresivní existenční krize v první půli. Dospělost sucks a suicidal Ijáček (plavící se v potoce) is my new spirit animal. (27.11.2020)

Já jsem spíše zklamná, asi jsem od toho očekávala něco jiného než jsem nakonec viděla. Film Sbohem Kryštůfku Robine z roku 2017, který jsem viděla jako první se mi líbil daleko více. Tohle beru jako takové volnější pokračování, ale bohužel ne tak dobré. Ewan je skvělý, ale do téhle role podle mě nedal všechno, něco tomu chybělo. Animace plyšových zvířatek byla dokonalá a realistická, kéž by takhle vypadalo moje dětství. K Medívkovi Pú a jeho přátelům mám blízko díky svému dětství, milovala jsem jejich dobrodružství, ale tohle prostě nebylo ono. (20.03.2020)

Nemôžem si pomôcť. Macko Pu ma vždy dojme - krásne spomienky na detstvo mojich dcér, ktoré na ňom vyrástli. Áno netvrdím, že nie, bolo to jednoduché, príliš nostalgické a dojímavé, no práve to som tu asi aj čakal a vôbec mi to nevadilo. Výhrady by som mal jedine k obsahu, kde postavu dcéry Krištofka Robina by som trochu viac rozvinul. Inak ide o príjemnú nostalgickú záležitosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (21.12.2018)

Je smutné, že podobné morálne posolstvá a názory sú v dnešnej dobe prehliadané a existujú iba v takýchto rozprávkach. No skúste presadiť nejaké to motto tohoto príbehu, u nejakého dnešného vysokého nadriadeného, utopeného vo svojich vidinách veľkého zbohatnutia a kašľania na svojich ´´poddaných´´. Vysoké remeselné spracovanie tomuto príbehu ešte viac pomáha. Ale aby šlo o nejaký viac ako pozoruhodný snímok, to ale napísať nemôžem. (01.07.2019)