Sbohem Kryštůfku Robine

Životopisný príbeh s veľmi zvláštnym účinkom. Dejová linka o vzniku najobľúbenejšej detskej knižky aká bola kedy napísaná ma síce svojou pútavosťou nedokázala plne zaujať po celý čas - našli by sa tu aj hluché miesta - no o to viac to na mňa účinkovalo po emotívnej stráne. Vo veľkej miere to bolo vďaka smutnému príbehu malého chlapca, ktorý prišiel o detstvo (aspoňže otec sa spamätal, neskoro ale predsa) ako i vďaka mojim vlastným spomienkam spred pár rokov, kedy bol u nás Macko Pu považovaný za veľkú hviezdu a dievčatá si ho často púšťali. Z Macka Pu už síce vyrástli, no spomienky tie už zostanú navždy... Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na peknú kameru, sympatickú Kelly Macdonald a hlavne na toho malého roztomilého chalana s jamkami na tvári. Slušný nadpriemer. 80/100 (24.01.2018)

Doba i okolnosti nepřály vzniku tak kouzelného příběhu, ale jeden malý snílek byl proti. Partička ze Stokorcového lesa tady hraje pouze druhé housle. Film zobrazuje hlavně strasti, které přinesl celosvětový úspěch Medvídka Pú pro autora i jeho syna. Milne rozhodně nebyl otcem roku, o jeho manželce raději ani nemluvím, ale Kryštůfkovu chůvu nejde nemilovat. (14.03.2019)

Solídne herecké výkony sú veľkým plusom melodrámy, ktorej pomalé tempo nás dokáže vtiahnuť do deja tu viac, tu menej. Niekoľko scén alebo dialógov nás ale zasiahne bezpochyby. V závere sa nás snažia trochu kŕčovito naladiť na melancholickú nôtu a ušetriť nás nepríjemných ale pravdivých faktov. Ak divák čaká milý, rozprávkový film o milujúcim otcovi a šťastnom dieťaťu, svoje očakávania bude musieť prehodnotiť. Ťažko ide urobiť príjemnú prehliadku zo životného príbehu, ktorý nám skôr láme srdcia a dve z hlavných postáv musíme takmer neznášať. Za vznikom Macka Pú stojí oveľa smutnejší, ale zároveň ľudskejší príbeh. Občas nám bude úzko, hlavne vďaka skvelým a uveriteľným hereckým výkonom. Ako vznikala najobľúbenejšia detská kniha všetkých čias? To vám vyrozpráva tento príbeh. (11.09.2019)

Tak, vážení přátelé, to bychom tedy měli: Konečně vím, proč jsem nikdy neměla ráda Medvídka Pú ... ani ostatní hrdiny stejnojmenné dětské knížky. A to jsem se seznámila jen s úryvky ... v rámci povinné školní docházky. Obzvláště Prasátko mě iritovalo už pouhým svým vzezřením. Ta zvířátka prostě NEŠLA K SOBĚ, každé vypadalo ÚPLNĚ JINAK. Krom toho se projevovala vesměs divně ... HODNĚ divně - a Kryštůfek Robin jakoby tam byl navíc ... jakoby ani nepatřil do jejich zvířátkového světa. Jak jinak, když ve skutečnosti to byli SAMÍ PLYŠÁCI ! Nicméně ... film sám o sobě je velice vypovídající - a taky velice skličující. Je smutné, pokud si dítě vytvoří daleko užší vztah ke své chůvě nežli ke svým rodičům, kteří evidentně nerozumějí jeho potřebám. Povrchní matka, která si přála holčičku ... a traumatizovaný otec, kterého pronásleduje první světová. Dva intelektuálové z vyšších kruhů, z nichž každý preferuje naprosto odlišný způsob života - a kteří jsou ve své podstatě nezpůsobilí k výchově svého dítěte. A dětská knížka, která sice v první fázi napomůže vztahu otce a syna, ale ve všech dalších fázích ho nelítostně rozbíjí ... vlastně svým způsobem vezme těžké břemeno a přemístí ho z dospělého rodiče na malé dítě. Jak říkám ... nikdy jsem neměla ráda Medvídka Pú - myslím, že měl zůstat Eduardem ... v privátním vlastnictví malého Christophera Robina ... 4,5* (22.06.2020)

Tak tohle s Medvídkem Pu nemá nic společného. Je to film o tom, jak jeden malý spratek nedostává dostatek pozornosti, tak se chová rozmazleně a naštvaně, ale když jí dostává, tak je to s ním ještě horší. Kryštůfek Robin, který je emocionálně zakomplexovaný, zhýčkaný a sobecký, se tu vykresluje jako egocentrické tele po celý dvě hodiny. No wow. To jsem fakt potřeboval vědět. (23.04.2018)