C. a k. polní maršálek

Již v tomto snímku, jednom z prvních zvukových, se objevily prvky humoru postavené na mluveném slově, kterou pak později české komedie prosluly. Film má navíc, zejména v tehdejší době, vděčné téma, vojenskou mašinérii Rakousko-Uherska. Film je dalším důkazem toho, že jsme národ Švejků a uniforma nám vůbec není svatá. Burian byl báječný a celý film v podstatě stál na něm, jako ostatně i většina dalších jeho snímků. (18.04.2012)

V roce 1930 explodovala v pražských biografech bomba jménem C. a k. polní maršálek. Že se jednalo o mimořádnou událost, která bezkonkurenčně drtila pomyslné žebříčky divácké návštěvnosti v pražských i mimopražských kinech, je bez diskuze. Lamačův film překypuje vtipem, situačním humorem, hýří originálními režijními nápady. Ale především nabízí vděčný ring pro Vlastu Buriana a jeho vodopád poťouchlostí, drobných impertinencí, neodolatelných průpovídek a brutálních frků, jimiž poráží již celé generace vděčných diváků. Stačí to? Jak komu a jak kdy. Leccos už nezabírá, něco je dávno passé a některé Burianovy vtípky naopak dokáží vyvolat smích i při dalších reprízách. Jedno je ovšem nezpochybnitelné – nekorunovaný král komiků tehdy dobyl trůn, kde sedí podnes. A plným právem. Haló? Feldruf klášterní tajemství... Musím oznámit, že nám chcípnul kanár, poněvadž měl nohu udělanou ze sirky, ergo protézu, vlítnul nám na kamna, škrtnul si vo plát a uhořel. Poklona uctivá, poroučím se. Jdu bumbat. (05.10.2008)

Vďaka titulnej piesni a následnému interaktívnemu prepojeniu s internetom som zase o čosi múdrejší. Pohľad do googlu prezradil, že es šálek v refréne pesničky je vlastne vojenský plechový ešus. V s vyznením piesne i filmu si myslím, že hranatý tvar tohto ešusu "zdobí" nielen hlavu poľného maršála, ale všetkých mocibažných, veliacich uniformistov strpčujúcich každodenný život väčšiny z nás tisíckami nezmyselných príkazov a zákazov - a rozhodujúcich spravidla kdesi v teple svojich prekúrených, zaprdených úkrytov. (13.12.2011)

Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát. (04.05.2013)

Každý nejako začína a Vlasta Burian sa za tento začiatok nemusel hanbiť. Najmä, keď boli vlastne začiatky dva - Burianov a zvukového filmu. Vlastovi Burianovi veľmi svedčali úlohy, v ktorých bol navlečený do nejakej uniformy. Čím honosnejšej, tým lepšie. Aj v tomto filme už rozohral register svojich komických nápadov a pri všetkej nedokonalosti mu to slušalo. (31.10.2019)