C. a k. polní maršálek

Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát. (04.05.2013)

Vlasta Burian si dvanáct let po smrti monarchie odvážně tropí šprťouchlata z poměrů v rakousko-uherské armádě, ostatní postavy vyrábějí humor pro hospodyňky (paní Monczáková terorizuje uťápnutého manžela, důstojnický sluha omdlévá při spatření špiona etc.), k tomu jedna povinná romance a několik pěveckých čísel, mezi tím spousta vaty – a první česká zvuková komedie byla na světě a byl to panečku sukces. Ukoukat to celé je dneska spíš za trest, ale dávám tři hvězdičky z respektu k tomu, jak se autoři statečně poprali s možnostmi nového média (dokonce je tam i pár neumělých zvukově-obrazových gagů – a pak ovšem ten dojemný zvukařův výkřik „Pššt, ticho!“ zapomenutý uprostřed milostné scény). (20.05.2018)

Těžko porovnávat tuto komedii s dalšími, protože je to první zvukový film krále komiků v prvním zvukovém roce české kinematografie. Samozřejmě, že trpí dětskými nemocemi režijně i herecky, ale už zde je Burian opravdovým mistrem, takže nemohu dát méně než čtyři hvězdičky, protože ten film vždycky rád zhlédnu. Máňa Ženíšková se tu objevuje jako dcera svého manžela Theodora Pištěka, výraznou roli má Helena Monczáková, zajímavou roli Sepla, jednu z největších ve své bohaté filmografii má Jan W. Speerger. Slaboučký Jiří Hron toho moc v životě nenahrál a nebylo divu. Trvale se mi vrývají do paměti některé scény: zkouška písně se zvedajícím lustrem (vejš), šle velitele garnizóny, stoletý abstinent a stoosmnáctiletý ožrala a k obědu budou šunknfechtle. (01.07.2015)

Každý nejako začína a Vlasta Burian sa za tento začiatok nemusel hanbiť. Najmä, keď boli vlastne začiatky dva - Burianov a zvukového filmu. Vlastovi Burianovi veľmi svedčali úlohy, v ktorých bol navlečený do nejakej uniformy. Čím honosnejšej, tým lepšie. Aj v tomto filme už rozohral register svojich komických nápadov a pri všetkej nedokonalosti mu to slušalo. (31.10.2019)

C. a. K polní maršalek, vyzkoušená a osvědčená to role už na prknech Burianova divadla, to muselo tedy vyjít. Teď stačilo jen otřepat smysl pro situační komiku, mimické nadání a improvizaci..To všechno dávno už uměl, ale film dosud ještě nepromluvil, až to jednou muselo přijít. Vlasta Burian ve svém prvním zvukovém filmu a třetím filmu téhož roku, zcela oslnil, náhle se z téměř neznámého pražského komika-kabaretiéra, stala filmová hvězda takřka přes noc, jeho sláva s ním šla až za naše hranice, konkrétně do Rakouska a Německa. Za jeho úspěchem stál hlavně Karel Lamač, který ho pro zvukový film objevil. Film vypráví o jednom vysloužilém setníkovi který využije té správné příležitosti kdy si nasadí maršálskou uniformu. Posléze ale sám zjistí že mu natolik sluší a padne že je v ní náhle považován za vrchního velitele C. a. K rakouské armády:-) On sám měl uniformy tolik rád a měl doma i pořádnou sbírku a sám kolikrát veřejně přiznal že kdyby se nestal hercem tak by byl určitě mužem v uniformě. Film splnil veškerá očekávání a kritéria a celkové výnosy z filmu přesvědčily tehdejší producenty že se vyplatí investovat nemalé peníze dále do českých filmů! A to hlavně pokud v nich bude hrát V. Burian. V kinech se tenkrát hrál po rekordních 22. týdnů a stal se tak komerčně nejúspěšnějším snímkem předválečné československé kinematografie. (21.05.2006)