C. a k. polní maršálek

Těžko porovnávat tuto komedii s dalšími, protože je to první zvukový film krále komiků v prvním zvukovém roce české kinematografie. Samozřejmě, že trpí dětskými nemocemi režijně i herecky, ale už zde je Burian opravdovým mistrem, takže nemohu dát méně než čtyři hvězdičky, protože ten film vždycky rád zhlédnu. Máňa Ženíšková se tu objevuje jako dcera svého manžela Theodora Pištěka, výraznou roli má Helena Monczáková, zajímavou roli Sepla, jednu z největších ve své bohaté filmografii má Jan W. Speerger. Slaboučký Jiří Hron toho moc v životě nenahrál a nebylo divu. Trvale se mi vrývají do paměti některé scény: zkouška písně se zvedajícím lustrem (vejš), šle velitele garnizóny, stoletý abstinent a stoosmnáctiletý ožrala a k obědu budou šunknfechtle. (01.07.2015)

Škoda, že se nepodařilo snímek dochovat v lepším technickém stavu. Především zvuková stopa a všudypřítomný šum byl dost nepříjemný. Rozhodně bych však snímek zařadil k těm podařenějším burianovským převlekovým komediím. Nejedná se o pranic originálního. Znovu sledujeme 100 x zopakovanou zápletku o tom, že se někdo nedopatřením ocitne v cizí uniformě a je nucený hrát tuhle hru. Každopádně, tyto stařičké filmy mají tak dokonale vybroušené dialogy a tak krásně si hrají s češtinou, že srdce každého diváka musí zaplesat a humor skvěle funguje skoro i po 100 letech. Asi by se film dal rozdělit na scénky, kde je Vlasta Burian, které jsou dokonalé a scénky, kde zrovna není, které jsou úplně o hovně. [75 %] (02.01.2023)

Musel jsem sice překonat nudný a neumělý začátek naší první filmové zvukové veselohry, ale od chvíle, kdy si penzionovaný setník Vlasta Burian oblékl maršálskou uniformu, začal film běžet jako hodinky. Krásný příklad, jak může film povznést jeden famózní komik a také jeden chytlavý hit. V závěru už byl film tak rozběhnutý, že ho nezbrzdila ani přeskakující hudba, ani černá obrazovka místo chybějících titulků. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=COSSfG4UmJI (19.07.2013)

Vďaka titulnej piesni a následnému interaktívnemu prepojeniu s internetom som zase o čosi múdrejší. Pohľad do googlu prezradil, že es šálek v refréne pesničky je vlastne vojenský plechový ešus. V s vyznením piesne i filmu si myslím, že hranatý tvar tohto ešusu "zdobí" nielen hlavu poľného maršála, ale všetkých mocibažných, veliacich uniformistov strpčujúcich každodenný život väčšiny z nás tisíckami nezmyselných príkazov a zákazov - a rozhodujúcich spravidla kdesi v teple svojich prekúrených, zaprdených úkrytov. (13.12.2011)

Je mýtem, že tento film je nejstarším československým zvukovým, ve skutečnosti je nejstarším Když struny lkají. Čím víckrát tento film vidím, tím víc mi připadá, že to je hrozná pitomost. Burianovy vtipy jsou tak trapné, že se mi protiví, přestože v jiných filmech ho mám dost rád. Ale je to jediný, který alespoň hraje. Ti ostatní tam jen nezdatně sekundují. (31.12.2007)