C. a k. polní maršálek

Lamač se od začátku filmu satiricky pouští do vojenské vrchnosti a celého vojenského systému. Zobrazuje člověka, který vyšoupnut z celého sytému rozkazů a nařízení prožívá "životní krizi, ze které se může dostat jenom návratem k vojenské službě. Ve své kůži se cítí jenom sám ve svém poslušném světě nebo mezi kumpány v hospodě, kde se zachovává určitý systém, ve kterém je nahoře. Poté se mu naskytne se mu příležitost ještě jednou obléct uniformu a splnit si své sny... Film ukazuje určitou hloupost celého vojenského systému, ukazuje neupřímnost a pouhou formální stránku mezi vojáky. Nejvíce se pouští do samotného velení, a to už titulní písní, nebo třeba hláškou : "Diť nemůžu mít rozum když jsem polní maršálek." Snímku samozřejmě převažuje humorná stránka, a tak veškeré rýpání a odsuzování je zobrazeno humornou formou. Tím chtěl podle mě autor ukázat, jak přílišná snaha o podbízení nadřízeným působí humorně. Motiv záměny není u Buriana ničím novým (Přednosta stanice, Revizor), jeho herectví je opět skvělé. 75% (23.01.2011)

"Připijme našemu milému poručíkovi Eberlovi na štěstí a zdraví! Na shledanou pod stolem!" "Není nad to, když je strava domácí...a z které hospody to berete? " "Abtreten, ty ksichte!" "Váš muž má být dávno tady a ne někde vyřezávat pimprlata!!" "To je zajímavá stavba, že to jeviště postavili přímo naproti hledišti". Nesmrtelná klasika!!! (22.12.2018)

Každý nejako začína a Vlasta Burian sa za tento začiatok nemusel hanbiť. Najmä, keď boli vlastne začiatky dva - Burianov a zvukového filmu. Vlastovi Burianovi veľmi svedčali úlohy, v ktorých bol navlečený do nejakej uniformy. Čím honosnejšej, tým lepšie. Aj v tomto filme už rozohral register svojich komických nápadov a pri všetkej nedokonalosti mu to slušalo. (31.10.2019)

C. a. K polní maršalek, vyzkoušená a osvědčená to role už na prknech Burianova divadla, to muselo tedy vyjít. Teď stačilo jen otřepat smysl pro situační komiku, mimické nadání a improvizaci..To všechno dávno už uměl, ale film dosud ještě nepromluvil, až to jednou muselo přijít. Vlasta Burian ve svém prvním zvukovém filmu a třetím filmu téhož roku, zcela oslnil, náhle se z téměř neznámého pražského komika-kabaretiéra, stala filmová hvězda takřka přes noc, jeho sláva s ním šla až za naše hranice, konkrétně do Rakouska a Německa. Za jeho úspěchem stál hlavně Karel Lamač, který ho pro zvukový film objevil. Film vypráví o jednom vysloužilém setníkovi který využije té správné příležitosti kdy si nasadí maršálskou uniformu. Posléze ale sám zjistí že mu natolik sluší a padne že je v ní náhle považován za vrchního velitele C. a. K rakouské armády:-) On sám měl uniformy tolik rád a měl doma i pořádnou sbírku a sám kolikrát veřejně přiznal že kdyby se nestal hercem tak by byl určitě mužem v uniformě. Film splnil veškerá očekávání a kritéria a celkové výnosy z filmu přesvědčily tehdejší producenty že se vyplatí investovat nemalé peníze dále do českých filmů! A to hlavně pokud v nich bude hrát V. Burian. V kinech se tenkrát hrál po rekordních 22. týdnů a stal se tak komerčně nejúspěšnějším snímkem předválečné československé kinematografie. (21.05.2006)

Vlasta Burian je naprosto dominantní postavou našeho československého prvorepublikového filmu. Jeho herectví mám velmi rád, a proto děkuji tvůrcům filmu C. a k polní maršálek, že jej právě pro zvukový film objevili. Zdaleka to není jeho nejlepší snímek, ale někde se začít muselo. Na celém filmu je vidět, že se tvůrci se zvukovým filmem teprve seznamují. Jinak má celý film tradičně banální zápletku, Vlasta Burián všechny okolo přehrává a zbytek jen sekunduje. (03.07.2019)