Než přišla bouře

Snaha natočit příběh v přírodních podmínkách, ve kterých by se obtížně natáčelo je těžký úkol. A ani v tomto případě to nedopadlo dobře. Znázornění bouře bylo dle mého názoru nevěrohodné, a vůbec to na mě nepůsobilo dobře. Hlavní hrdinka mě ze začátku byla opravdu nesympatická, ale později se tam nějaké sympatie vynořily. Mužský protějšek byl v pohodě.. No nic, příběh byl určitě zajímavý a to, že se inspiroval skutečnými událostmi ho ještě podtrhlo. Zajímavé bylo také prolínání mezi přítomností a minulostí, díky tomu to nebylo tak stereotypní a jednotvárné. Za to dávám velký plus. Kdyby se příběh vyprávěl od minulosti k přítomnosti, asi bych usnula, jelikož některé pasáže byly opravdu dlouhé. Ve finále to byl hezký, příjemný, byť průměrný příběh. Hodnotím lehce nad 50%. (16.07.2018)

Velmi mě zaujal trailer k filmu, proto jsem se rozhodla na něj zajít do kina a jsem ráda, že jsem to udělala. Shailene, i když není žádná kráska, tak si dokáže celý film ukrást pro sebe a to se vážně hodně cení, dokazuje tím, že je skvělá herečka. Mezi Shai a Samem to ve filmu opravdu jiskřilo a dodávalo to tak na realitě. Bylo to napínavé, emotivní, veselé a smutné. Konec mě zasáhl asi nejvíce, jelikož jsem to vůbec nečekala a byla jsem docela dost překvapená. Určitě se v budoucnu vrhnu i na knihu, která posloužila jako předloha k filmu. (04.08.2018)

Pro zasnene zeny, ktere jednou udelaly osudovou chybu a vlece se to s nima cely zivot, asi srdcervouci podivana. Pri pohledu na svuj obtloustly protejsek, svirajici lahvace a lovici na telefonu sportovni vysledky, zustanou jen oci pro plac, zmar a zoufalstvi. Pro me, jako pro toho s tim lahvacem, nesnesitelna kycovita curakovina s vysostne nesympatickou hlavni hrdinkou. Bod za kameru. (20.01.2019)

Začínám mít pocit, že Baltasar Kormákur opravdu není dobrý režisér. Podobně jako v Everestu se snaží vyprávět film z prostředí, v jehož reálných lokacích by se obtížně natáčelo. Volí proto cestu nekončících greenscreenů, jež jsou na první pohled patrné a ničí tak pocit realistického nebezpečí, který se za pomoci jiných výrazových prostředků snaží divákovi předat. Druhým zásadním problémem filmu je pak podle mě jeho zvolená narativní struktura. Adrift od samého počátku střídá 2 časové linie. Linie A začíná na samém počátku příběhu a během filmu doputuje do jeho středu. Linie B ve zmíněném středu začíná a během filmu doputuje do konce příběhu. Koncept, který se možná zdá zajímavý na papíře, Kormákur vůbec nezvládá a střídá obě linie tak rychle, jako kdyby se bál, že divák na jednu z nich zapomene. Logickým vyústěním je tím pádem absence diváckých emocí, kdy divák prostě nemá čas na to, začít se emočně jedné z linií příběhu věnovat. Vrcholem scenáristické neschopnosti a tvůrčí rezignace je pak závěr filmu a jeho doslovné vysvětlení "překvapivého twistu". Adrift je tak více než průměrný survival film, jehož nejsilnější stránkou je romantika, která by ale při zpětném pohledu měla být spíše podporujícím motivem, než jediným funkčním apsektem snímku. 4/10 (14.07.2018)

Námořní červená knihovna mechanicky přestříhává mezi "před bouří" (seznámení a zamilování se na slunném Tahiti) a "po bouři" (přežívání, halucinování a "v lásce utvrzování" na poškozené jachtě při nekonečném driftování směr Havaj). Dobrodružnou složku vyloženě zanedbává (očekávaný digitální hurikán na závěr nevytrhne), tudíž si na své přijdou spíše divačky s kapesníčky, které zasáhne notná dávka melodramatického patosu. Krásné záběry vln, oceánu i dalších panoramat jak z katalogu (teď nemyslím Shailene :-)) oko potěší, jinak se tu moc neděje, což jenom utvrdí v jasné pravdě, že skutečných 41 dní bezmoci na moři musela být neskutečná ubíjející otrava. (27.11.2018)