Ducháček to zařídí

Obsah včetně závěru: Vlasta Burian – Ducháček pracuje v advokátní kanceláři, která mimo jiné spravuje majetek starého šlechtického rodu. Majitel kanceláře je zamilován do jejich dcery a zatajuje jim, že již nemají žádné peníze, sponzoruje je ze svého. Oni jsou pyšní a berou ho jako póvl, protože pochází z chudých poměrů. Dcera, ač se jí celkem líbí, odmítá z tohoto důvodu jeho žádost o ruku. On jim to již dále netají a tak konečně všichni poznají jeho velkorysost. Rozprodávají majetek a chystají se na chudobu. Ducháček však odhalí, že se na jejich bankrotu podílela i falešná směnka a tak se vše v dobré obrátí. (05.12.2008)

Pozor, jde stará existence. Jak já tenhle film miluju! Vlasta Burian v nejlepší formě a zřejmě i v nejlepší roli, fóry, které vás dokáží rozesmát i dnes, situace, které nestárnou. To je Ducháček to zařídí, u mě nejoblíbenější film z naší černobílé éry. Vždy mi zvedne náladu, tím skvělým humorem. Proč se dnes takovéhle komedie netočí? Jak to, že se dnes nedokáže využít krásy českého jazyka a nenapíše se alespoň z poloviny vtipný scénář, jaký je zde? Kde se ztratili komici typu Vlasty? Na tyhle otázky já neznám odpovědi, ale vím, že tohle patří mezi nejlepší komedie, které jsem kdy viděl. (17.07.2007)

JUDr. Primitiv zamilovaný do rozmazlené dcerušky z idiotské rodiny, která nezná své majetkové poměry. Někdejší dojem byl skvělý, neměl jsem si to už pouštět. Burian a jinak nic, to může fungovat u takového filmu, jako je Přednosta stanice, kde je to "nic" důsledné (a kde má král Vlasta navíc skvělého nahrávače v Marvanovi), ne však u filmu stavějícím na obludné červenoknihovničkové úchylnosti. Navíc: skvělé Burianovy skeče jsou nejednou říznuty fousatostí až trapností. Navíc: Burianem se hloupě přeplácává (viz např. finální scénu na lyžích). Navíc: v předvečer Mnichova agitační komedie o starých monarchistických strukturách? To jste upadli, občani, ne? Z původních čtyř hvězdiček mám po čerstvém znovuzhlédnutí chuť ponechat jen dvě, třetí přidávám pro případ, že už tehdy šlo o parodii. (27.09.2011)

Mám tuhle komedii ráda odmala, Vlasta Burian je v roli Ducháčka báječný a spolehlivě mě odbourá i dnes.. Příběh z advokátní kanceláře je moc hezky napsaný a spoustu hlášek i situací lze převzít do současnosti, některé věci se prostě nemění.. „Já bych se byl do včerejška pral, že není možno najít v Praze advokáta, kterej by si škrtnul palmáre.“ (22.07.2024)

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. (04.10.2008)