Hovory s TGM

Dvě mimořádné bytosti, knihu rodiče měli a já ji ale nečetl, měl bych to napravit... Jak jsou s historii našeho státu spojeny letopočty s osmičkou, tak i zde je najdeme.V době rozmluv s T.G.M. bylo Čapkovi 38 a Masarykovy 78, kniha vyšla v roce 1928, a Čapek 10 poté umírá, a zase v roce s osmičkou na konci 1938, bylo mu 48 let... (23.02.2019)

S knihami jsem se dosud nesetkal, takže se těžko porovnává, ale na první pohled Hovory s TGM vypadají jako hodně stručný výtažek, kde se několika myšlenek pouze dotkneme a ve finále se nejde nikde do větší hloubky a celkově to nic moc neříká. Zvolená forma rozhovoru je dle mého názoru správná, bohužel nemá potřebou oporu v samotných rozhovorech. Herecky je to vcelku povedené. Huba je charizmatický a Budař je prostě Budař, ale tolik tu nevadí. Dokážu si představit lepší provedení. (01.06.2020)

Skvělý film, od kterého jsem dostal přesně to, co jsem po shlédnutí traileru očekával. Komorní film postavený na rozhovoru dvou mužů, kteří jdou, občas si sednou, zují boty a pokračují dál bosí. Jan Budař je jako Čapek překvapivě dobrá volba, ale Martin Huba jako T.G.M. (po kolikáté už?) je doslova uhrančivý. Pochvalu si zaslouží lidé z PFX, protože film vypadá takřka jako starý černobílý film, který byl dodatečně kolorovaný. Tomuto pomáhá i volba klasického akademického formátu... (19.01.2020)

Hovory s TGM vás vycházkovým tempem, bez vyloženě rušivých momentů a snahy o velké drama provedou myšlenkovým světem prvního československého prezidenta. Vyprávění směřuje hlavně do minulosti obou postav, ne směrem vpřed. Zápletku podobně jako ve filmech Richarda Linklatera (nebo Erica Rohmera) nesou především dialogy, v nichž dojde na národnostní otázku, náboženství, sebevraždu i ženy. Díky poměrně přirozeným hercům (zejména Martin Huba) a kameře Jana Malíře (akademický formát + barvy připomínající staré kolorované fotografie) je povídání dost živé i bez vytváření napětí pomocí otázek, na něž bychom čekali odpovědi. Můžeme se akorát ptát, komu jsou určena srdíčka, která Masaryk během úvodních titulků kreslí; otázka, zda Masaryk dá Čapkovi svolení k vydání Hovorů, kterou je celý film rámován, plní spíš funkci MacGuffinu a film se nesnaží postupným vršením argumentů dojít k jejímu zodpovězení - to přichází jaksi mimoděk a slouží hlavně k uzavření vyprávění. ___ Všem nemusí sednou knižně znějící dialogy, které odpovídají spíše tomu, jak by se dva myslitelé Čapkova a Masarykova formátu bavili na stránkách knihy (po pečlivé editaci), nikoli při neformálním přátelském setkání, ale když přijmete, že jde o mediální konstrukty obou mužů (což je také jedno z témat, k němuž se film opakovaně vrací a které mu přidávají na formální sevřenosti), o jejich lehce idealizované verze, o nositele nadčasových (což bylo pro Kosatíka zřejmě klíčové slovo) idejí, nemusí jít o zásadní překážku v přijetí filmu. Hovory s TGM jsou navíc založené na určitém napětí mezi symbolem a skutečností, mezi dokumentární bezprostředností a mediálním zkreslením. Projevuje se jak v Masarykově odmítání rolí, které mu přisuzuje Čapek (i národ, spatřující v něm „tatíčka“), tak v rozporu mezi zaměřením na přítomný okamžik a výtvarnou stylizací, která nám brání přijmout příběh jako něco autentického a plně se do něj ponořit. ___ Očekávám, že pro mnohé půjde jen o další díl Českého století, navíc bez Sedláčkových „šrapnelů“ (jejich absence mi ovšem vzhledem k vlídnému tónu, zaměření na prosté okamžiky namísto velkých dramat vyhovovala), případně o zfilmovanou rozhlasovou hru (obrazová složka ve skutečnosti hraje podstatnou roli), pro mne šlo o vzácně vyrovnaný, inscenačně velmi dobře zvládnutý film pro kina s jasným a přesvědčivě naplněným záměrem. 75% (19.10.2018)

Inscenováné ztvárnění výběru z dialogů mezi T.G.Masarykem a Karlem Čapkem před filmovou kamerou, i to je jeden z bohaté ponuky filmů k loňskému výročí (2018) vzniku 1. Československé republiky. Svým způsobem takový celovečerní bonus k Člověku proti zkáze po 30ti letech, nicméně velice zdařilý. Já osobně ve filmu vidím i důstojné navázání na starší komorní TV inscenace s historickými tématy (např. ty od Oldřicha Daňka), kde hlavní devizou byl vždycky vedle námětu scénář a kvalitní herecké výkony – zde vzhledem k původnímu určení pro filmové plátno obohaceno i o nádherný vizuál pomocí zasazení do přírodních exteriérů a pěkné kamery Jana Malíře. Hovory s TGM rozhodně nejsou ryze filosofické a ukazují zejména Masaryka i jako člověka v tak trochu civilnější podobě. V jistých chvílich (např. když Martin Huba coby Masaryk kráčí lesem několik kroků vpřed sám a vypráví svá moudra) na mne Masarykův projev působil, jakoby promlouval na dálku přímo ke mne coby divákovi. Ze strany Čapka potěšili zase kratičké zmínky s názorem na detektivní povídky a jeho fascinací Langovym Metropolisem. K dokonalosti možná krůček schází, ale jsem rád za vznik tohohle filmu, který nám ve velmi zajímavém podání (výborný Huba, velice obstojný Budař) umožnil naslouchat pozoruhodným dialogům mezi dvěma zásadními osobnosty naší první společné ČS. republiky. (80%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (20.03.2019)