Creed II

Creed II je jak kvalitním pokračováním prvního filmu, tak skvělé navázaní na Rockyho IV. Propojení se čtyřkou bylo skvělé a otevírá to hromadu zajímavých témat. Adonis, jeho máma, Ivan Drago a jeho syn a Rocky tak tvoří vynikající mix, který funguje skvěle. Hlavně samotné finále je vynikajícím zakončením hned několika zápletek. Fungují tu i osobní a rodinné roviny naprosto na jedničku. Jak jsem psal u Creeda, tak i když Adonise mám rád jako postavu, občas se chová jako kok*t. No a tady je vrchol jeho kok*tství a to je to, co pro mě dost podráží prostředek. Když k tomu přidáme slabší režii Stevena Caplea, který sice umí, ale na Cooglera se nechytá, tak film nenaplňuje svůj potenciál na plno. Přesto jde stále o parádní součást série. (03.03.2023)

Sylvester Stallone už má na senilitu věk a nemůže ho za to nikdo soudit. Každopádně by měl sesbírat poslední špetky soudnosti a na podobná pokračování slavných titulů, které by už pokračování mít neměly, by se měl nadobro vysrat. Tento omyl, kde si cvičí svoji bojovou opičku neměl nikdy spatřit světlo světa. Odpudivá sračka, kde jsou jedinými koukatelnými momenty souboje v ringu, dle tradice, na míle vzdálené reálnému průběhu. Film má nesnesitelně přepálenou stopáž, a tak se bohužel diváctvo nevyhne naprosto pičoidně debilním dialogům, které vede hlavní opice se svojí opičí nastávající manželkou. Člověka začnou po chvíli intenzivně bolet uši, když musí poslouchat taková hovna. Opravdu nehorázná stereotypní píčovina. Nesnáším čuráka Jordana, který si s hereckým talentem zrovna netyká. Potěšila mě snad jen účast starých známých. Odpadu se ovšem nevyhnu. (09.03.2019)

Neviem ako môže Creeda II vnímať divák, ktorý nevidel Rockyho IV, ale pre fanúšikov štvorky ide o poriadne nostalgickú nálož. Priznám sa, že mi miestami dokonca zaslzili oči. Mimo návratu Ivana a jeho syna ide prakticky o dokola tú istú hru od pádu až po opätovné nadobudnutie vrcholu, ale čo... funguje to. (27.03.2019)

Jako celosvětově neúspěšná thaiboxerka, která v životě nebojovala o větší titul než Horních Kotěhůlek (kterej jsem prosrala diskvalifikací) sem se na Creda 2 těšila a snímek samotnej mi zrovna tu mojí diskvalifikaci krásně připomněl až jsem se zasnila, jaká to byla bomba, kopnout tu holku tehdy do hlavy. Škoda, že jsem si neuvědomila, že klečí na jednom koleni a můj krásný headkick tak rozhodčí neocenil. Každopádně Creed 2 je film, kde je všechno od Rockyho po Creeda přes hrozivé hovado Draga Jr. a hrozivé hovado Draga seniora až po extra ohavnou maskoidní ohavu slyšící na jméno Brigitte. Hádám, že Sláj je rád, že jim to manželství neklaplo, protože vedle tohohle bubáka se každé ráno probouzet, to by určitě nechtěl. Adonis se vrátil z Wakandy poté, co dostal přes držku v boji o trůn aby dostal přes držku v boji o pás mistra a světa k tomu. Máme tu tak klasickou sebelítost nebo spíš sebenenávist typu - Stojím za píču, dostal sem přes píču, do píči, pyčo - až po křest ohněm a zmrtvýchvstání formou brutálního tréninku v Buddhou zapomenuté prdeli s Rockym po boku. Vše tak směřuje k epický odvetě kde jinde než v Rusku. Adonis se oblékne do černý, aby ho po zápase funebráci nemuseli převlíkat, kdyby to zas nevyšlo a jde se pokusit Viktorkovi zamáčknout rypák do mozku a zarazit zuby tak hluboko, že by si je kartáčkem čistil přes prdel. Viktor mu chce na oplátku prostě jen urazit palici a tak mezi nima funguje krásná symblióza. Creed 2 mě bavil, kadopádně trénink neměl ty koule jako kdysi v Rockym 4 a Creed nebyl po rozbití huby tak v prdeli jako Rocky ve trojce. I tak si tenhle snímek ráda pustím znova už kvůli té diskvalifikaci, která mě fakt rozesmála, až kino koukalo co mi zase jebe. (25.11.2018)

// Stejný recept jako vždycky - a víte co? Vůbec mi to nevadí. Creed, Rocky, Drago, ani jsem ten film nepotřeboval vidět, abych věděl, co se v jakou chvíli stane, ani to mi ale nezabránilo si to zatraceně užít, každičký úder, každičkou kapku krve, každou Rockyho dobře míněnou radu, nebo každý utrápený pohled Michaela B. Jordana. Buď na vás tyhle sportovní ždímačky emocí fungujou, nebo ne, já patřím do toho prvního tábora a upřímně, rád si jednou za dva tři roky u něčeho takového zase popláču. I kdyby to mělo být furt stejný. Některý příběhy totiž nestárnou a některá vítězství chutnají pořád stejně sladce. 7/10 (13.02.2019)