La Llorona: Prokletá žena

Americký horor „La Llorona: Prokletá žena“ je filmem, na který je vhodné jít do kina. V podstatě jen proto, že si užijete místy docela dobré scény a pár lekaček, ale skoro se chce říct, že v kině u nás na moc lepších hororů nenarazíte. Je to škoda, že sem toho moc nejde, ale aspoň něco. Pokud víc než lekačky a neoriginální příběh nečekáte, je „La Llorona: Prokletá žena“ něco, co vám bude stačit. (25.10.2019)

Přesně taková ta klasická, suchá, tuctová duchařinka, která vystraší takové ty koukálky, kteří si pustí Horor jednou za rok. Ano, pro vás to bude ultra strašidelná podívaná. A opět triliarda dětí, jak se pak mám bát ? Válel jsem se nudou po zemi a přál si, ať ta bílá paní, co už měla dávno spát, skončí. (28.06.2020)

Strašení a mateřství.Když to ve filmu zabafá a já se jako divák zasměji, je něco špatně. Možná špatně vybudovaný svět příběhu, tupá zápletka a snadno zapomenutelné postavy. Hlavně ale nedostatek kreativity a inovace staré značky. jak exhumovaná mrtvola. Vidíme několik nesourodých zvratů, postavy občas jednají směšně a závěr je uspěchaný. Jde o dějově standartní šablonovitý horror o bubákovy , který straší v rodinném domě. (13.08.2019)

The Curse of La Llorona se může pochlubit několika skutečně velkolepými hororovými momenty a broušenou atmosférou, nicméně zbytek snímku se moc nevyvedl. I zde totiž narazíme na unylé a nudné hororové dogma, kde se postavy chovají nelogicky a běží démonovi v ústrety. Achjo. PS: Největším "highligtem" snímku je vyjma děsivé atmosféry i hláškující mexický kněz! (14.06.2019)

4/10 – Velice průměrná záležitost od režie přes scénář až po kameru a nezachrání to ani hudba, kterou ztvárnil perfektně znepokojující Joseph Bishara (nemyslím teď jeho vzhled), ani hororový mistr James Wan v produkci a bohužel ani scénářem zcela zdecimovaný Raymond Cruz, kterého si všichni pamatujeme z Breaking Bad jako trochu praštěného psychopata Tuca. Ostatně já mám pocit, že ho ta postava tak pohltila, že chudák hraje Tuca ještě dnes, necelých 13 let po natáčení. Směšnou, až absurdní karikaturu vymítače démonů, která místy nehezky překračuje hranici mezi hororem a tragikomedií, již ztvárnil, to ale pochopitelně neomlouvá. Je to částečně i jeho chyba, že jsem závěrečných 30 minut nevěděl, zda se mám smát, nebo brečet nad jednoduchostí konfliktu, plytkostí příběhu, stokrát ohraným provedením a tím, že se Patricia už podruhé někam záhadně teleportovala, ačkoliv ji na začátku filmu dali do vazby. Samotný démon Já Corona také stojí za starou bačkoru: neznáme její motivace, tj. nevíme, co s dětmi vlastně dělá. Není pořádně domyšleno to, že je především dětský bubák – měli by ji dospělí vidět? Plus mi v té mé makovici vážně nefachá, proč pořád všechny opruzuje, když chce vlastně jenom zabít ta děcka. Nebylo by snazší to prostě udělat? Krom toho její vizuál je vrchol všech hororových vykrádaček. Dokázal by ji někdo rozeznat od Ženy v černém? Ostuda. "Vážený Thorine Chavézo, nezapomněli jsme na ni a všichni víme, že jste design svojí sestry vytvořil zkratkou Ctrl C, Ctrl nechce sa mi premýšľať velmi." Otázka do tomboly: "Neměla by Já Corona strašit spíš důchodce? A co na to důchodci na Seznamu? A co na to důchodci na seznamce?" Typická konverzace ve dvě ráno: "Corona ve skutečnosti není virus, nýbrž gerontofilní sestra La Llorony." – "A co je teda očkování? Svěcená voda? A jak vysvětlíš to, že po něm někomu ochrnula ruka?" – "Bůh dává... a Bůh taky bere." Rada na závěr: "Dej mi bod, nebo se k tobě domů večer teleportuje Patricia a pověsí tě za koule do průvanu. Nevěříš? Pak si povíme..." (21.07.2022)