Spartakus

KOMENTÁŘ OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY KE VŠEM SÉRIÍM! ___ Nečekaně šťavnatá pecka plná brutality, krve (byť pouze digitální), slušné (převážně arénové) akce (zpočátku hodně ve stylu Snyderovy 300, což některým divákům asi nesedne), dekadence (velká míra nahoty, sexu a vulgarity v dialozích), intrik, zajímavých postav (mimo Spartaka stojí ještě za zmínku například jeho charizmatický konkurent Crixus, nevyzpytatelný a podlý kariérista Batiatus, či respekt vzbuzující trenér gladiátorů Doctore) a stále se zlepšujícího děje. Excelentní seriálová droga, jejíž scénáristé i režiséři jakoby si s každým dalším dílem byli jistější v podání své vize (ubývá komiksových cákanců krve a dalších pozlátek ve prospěch kulervoucího příběhu), díky čemuž jsou emoce čím dál tím silnější, stejně jako divákova závislost a nedočkavost po následujících epizodách (slastné finále navnadí na druhou sérii úplně nehorázně). Zkrátka starověk krutý, prohnilý, amorální a především zábavný jako snad nikdy předtím! Oproti "ŘÍMU" je to možná tak trochu béčko, ale mě osobně počáteční osudy thráckého otroka a gladiátora, který se rozhodl ukázat zkaženým Římanům, zač je toho useknutý loket, bavily a uchvacovaly neporovnatelně víc... S01: 100 % ___ Problém druhé sezóny není ani tak v (nezbytném) přeobsazení titulní postavy (McIntyre je možná ještě charismatičtější než byl Andy Whitfield), jako spíš v neucelenosti hlavního příběhu - rozpadá se tak na několik menších, z nichž skutečné grády mají jen dva (velkolepá záchranná a vyvražďovací akce v pátém dílu a závěrečné dvě epizody, v nichž probíhají zpravidla strhující střety s Glaberovou armádou). A jistá potíž je i se samotným Spartakem, který jakoby zde přestal být ústředním tahounem a stal se jen jednou z mnoha postav - a bohužel jednou z těch méně zajímavých. Kvůli tomu se trochu ze seriálu vytrácí primární podstata Spartakova příběhu... Akční scény jsou víceméně na stejné úrovni jako v předchozích dvou sériích (KREV A PÍSEK a BOHOVÉ ARÉNY, btw POMSTA dějově navazuje i na tento prequel!), a opět platí, že zpomalovačky jsou využívány až příliš často... Zábavu v neakčních scénách opět zajišťují především intriky mezi záporáky (Ashur je opět nebývale slizký, vývoj vztahů mezi Glaberem, Ilythií a Lucretií je dopředu jen těžko čitelný) a různorodé konflikty mezi vzbouřenými otroky (Oenomaus/Gannicus, Crixus/Agron atd.). S02: 80 % ___ Závěrečná řada je naštěstí skoro stejně skvělá jako první. Má podobně dobrý tah na bránu, je v ní minimum zbytečných podzápletek a postav a ze Spartaka je znovu ten pravý ikonický borec, který budí patřičný respekt a je před svými pronásledovateli takřka neustále o krok napřed. Největší devízou VÁLKY ZATRACENÝCH je dle mého ale výborně napsané (příjemně komplexní a nejednoznačné), zahrané a zejména využité trio nových záporáků. Hodně mě bavil smysluplně se vyostřující vztah frajírkovitého Caesara s Tiberiem, Crassovým snaživým, ale nepříliš schopným (a později i nepěkně zákeřným) synem. No a samotný Crassus je horký kandidát na nejlepšího padoucha celého seriálu. Jednak velmi dobrý bojovník (viz hned první díl sezóny), a ještě lepší válečný stratég (navíc ve srovnání s Batiatem, Glaberem či Ashurem je to i o dost méně zákeřná svině). V podání bezchybného Simona Merrellse je Crassus skutečně charismatický "big boss" a je tak Spartakovi naprosto ideálním soupeřem (jejich společné scény, kterých je ovšem bohužel jen pár, mají obrovský emocionální náboj). Z jednotlivých dílů nejvíce vynikají asi poslední tři. V nich jde (vzhledem k blížícímu se konci) už hodně do tuhého - probíhají v nich velké bitvy (alespoň na televizní poměry), umírají stěžejní postavy atd. No a finální epizodu osobně řadím mezi to nejsilnější, co mi televizní tvorba kdy nabídla - jeden velký nářez, ať už jde o velkolepou a napínavou akci, nebo o emoce. SPARTAKUS zkrátka skončil v nejlepším. Díky za to! S03: 90 % (02.10.2010) (méně) (více)