U pokladny stál...

Až takové terno to IMHO není. Z Vlastou jsem už viděl filmy co mě pobavily více. Začátek v nemocenské pojištovně mě moc nebavil, potom v lázních se to naštěstí trochu vylepšilo.. Za sebe musím vyzdvihnout scénku s opilým Marvanem kterému Vlasta Burian vypraví baladu o deliiru tremens. Vlasta Burian uměl skvěle pracovat s hlasem. Potom je výborná scéna ve které Pěna záhledne dceru a následně výjde vše najevo. Operace prstu byla ale zaručeně nejlepší (Toho jsem taky operoval.) Nicméně pokud tady vychvaluji tři scény tak musím říci, že zbytek mi tolik vtipný nepřipadal. Škoda že dokonale slízký Čeněk Šlégl má tak málo prostoru a námět není víc využit. Víc jak 3 této klasice ve svém hodnoceni osobně nemůžu. Viděno v rámci Challenge Tou 2016. (22.07.2016)

Klasická česká komedie s Vlastou Burianem, která je neuvěřitelná tím, že mnohé její vtipy dodneška nezestárly. Nejlepší je čekat obstarožní nudu a následně být přemile překvapen svěžím tempem, výborným timingem a nenapodobitelným Burianem. Jen škoda jisté klopýtavosti v závěru. 80% Zajímavé komentáře: Karlos80, Zloděj kol (23.02.2006)

Lamačova nemocniční komedie v sobě nezapře divadelní hru se vší vypravěčskou lapidárností, loutkovitostí postav i strohou kompozicí žánru – ale Burianova živelnost, jeho schopnost spontánní mimické, pohybové i jazykové komiky, mění všechny potenciální zápory v elastický rámec, nad jehož příležitostným vzpíráním lze snadno přimhouřit oči. (17.08.2024)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě coby bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)

Dechberoucí Vlasta Burian. Nezapomenutelné, naprosto propracované dialogy. Výborný, ač velmi jednoduchý děj, kde se setkaní i ti kteří by se v současné situaci nejméně rádi viděli. Spousta perfektních scének (,,sugerovaní" slivovice, operace prstu). Každý si zde ovšem najde ty svoje. Je opravdu z čeho vybírat. Film se prostě nezastaví. Obrovské tempo, stále se je na co koukat. Zkrátka vysoce satirická komedie přesně jak má být. Naprosto souhlasím se zdejším hodnocení. Vlastně ani nevím proč nedávám plný počet, neboť vážné výtky nemám. A kdo je má, tak je truhlík. * * * * (26.07.2011)