U pokladny stál...

Vlasta Burian v excelentní formě, u něho to snad ani jinak nejde. Hraje Kryštova Rozrucha, příhodné jméno pro takovou osobu, který jde do nemocniční pokladny reklamovat zuby, protože je dostal na svůj ischias místo léčivého bahna. Následně je zaměněn, vlastní vinou, za primáře Marka a odjede s revizním lékařem (Marvan) do lázní. Pravý primář Marek se pro změnu vydává za Rozrucha, aby se ujistil,že ho jeho milovaná Heduška má opravdu ráda. Trošku se nám situace v lázních zkomplikuje. Všechno se na konec v nemocnici vyřeší. Záměny se vysvětlí. (02.10.2009)

Rozruch (Vlasta Burian) pracuje jako ošetřovatel v nemocnici sv. Jakuba. Sám má problémy se zády, a tak si u zdravotní pojišťovny objednal bahenní zábal. Když mu ale místo bahna přijdou umělé zuby, vydá se do pojišťovny zásilku reklamovat. Tam právě očekávají návštěvu primáře Marka z nemocnice sv. Jakuba, a díky nedorozumění za něj považují právě Rozrucha... U těchto (starších) filmů Vlasty Buriana je nádherně vidět, jak se díky hereckému umu výše zmíněného i z obyčejné jednoduché zápletky dá vytvořit film plný gagů a vtipu. Minimálně v první polovině jsem se bavil výtečně, a po o něco slabších prostředku filmu přišel pak geniální konec (hlavně Rozruchova operace zaníceného palce). Co víc si člověk může od podobného filmu přát .. asi jen aby jich bylo víc a víc... (03.11.2013)

Až takové terno to IMHO není. Z Vlastou jsem už viděl filmy co mě pobavily více. Začátek v nemocenské pojištovně mě moc nebavil, potom v lázních se to naštěstí trochu vylepšilo.. Za sebe musím vyzdvihnout scénku s opilým Marvanem kterému Vlasta Burian vypraví baladu o deliiru tremens. Vlasta Burian uměl skvěle pracovat s hlasem. Potom je výborná scéna ve které Pěna záhledne dceru a následně výjde vše najevo. Operace prstu byla ale zaručeně nejlepší (Toho jsem taky operoval.) Nicméně pokud tady vychvaluji tři scény tak musím říci, že zbytek mi tolik vtipný nepřipadal. Škoda že dokonale slízký Čeněk Šlégl má tak málo prostoru a námět není víc využit. Víc jak 3 této klasice ve svém hodnoceni osobně nemůžu. Viděno v rámci Challenge Tou 2016. (22.07.2016)

Rozhodně dobrá Burianovka, ale na úplný Olymp bych ji nevynášel - především proto, že Burian tentokrát nemá zrovna dobré nahrávače (je mi líto, ale Marvan rozhodně více zapůsobil v Přednostovi) a některé scény tak přicházejí vniveč. Ovšem to neznamená, že sekvence na operačním sále nezanechala dojem nezapomenutelnosti... (21.05.2010)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě coby bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)