U pokladny stál...

Systém zdravotní péče za první republiky v celé jeho (bohužel) nestárnoucí kráse aneb kromě "běžné" komedie dostane divák nádavkem ještě kopec nesmlouvavé satiry. Zcela zaslouženě jedna z klasických českých veseloher, potažmo klasika českého filmu jako takového. Štófi jede, lhostejno zda v obci či na dálnici, jasnou osmdesátkou. (16.11.2008)

S herectvím Vlasty Buriana mám tradičně problém, inklinuju spíš k tomu intelektuálnějšímu slovnímu humoru ve stylu Wericha nebo Svěráka, nicméně musím uznat, že v tomhle filmu byl Vlasta Burian výborný a je to asi jediný snímek, kde jeho herecký styl beze zbytku akceptuju. Chytrá komedie, která má co říct kupodivu i dnes, bráno z historického hlediska, je to poctivých 5 hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (14.05.2009)

Zdravotní pojišťovna je sice záhadně, ale naprosto dokonale fungující mechanismus, kterému však každý nemusí rozumět. Třeba takový Kryštof Rozruch nepochopil, že místo tradičního léčení ischiasu bahenními koupelemi vytasila pojišťovna triumfální tah v podobě nasazení druhého chrupu. Sice není známo, jakým způsobem tato metoda fungule, ale lidé by zkrátka měli zdravotním odborníkům věřit. Rozruch, zcela evidentně neznalý problematiky, se však pouší do absurdního boje s úřední byrokracií ("Já nemám žádná ústa, já mám hubu a tu si budu otvírat a hodně si ji musím otevřít, aby se mi tam ty zuby od vás ještě vešly!"), čímž vytváří klasické situace plné omylů, nedorozumění a konverzačního humoru. (17.12.2009)

Kryštof Rozruch se činí a my, jeho diváci, s ním. Doznívající První republika v jeho laskavém doprovodu ukazuje své méně atraktivní tváře: nemocniční pokladnu až nepříjemně připomínající nešvary doby minulé i současné, kastovní pohrdání "lepších" těmi "méně ceněnými" a zajímavé lázeňské scény, kombinující kostýmní milostných omylů a nacházení komedii se zajímavými exkurzy na téma "co snese alkohol a co člověk". Domyslíme-li si k tomu kaskády skvostných skečů, invenčních point a jeden z nejlepších Marvanových výkonů po Burianově boku (nepodceňoval bych ani Čeňka Šlégla), jsme uchvacováni vodopády kvalitního českého humoru v nezapomenutelném podání skutečného "krále komiků". Ani se to nezdá, vždyť to bude teprve sedmdesát let, co POKLADNU dávali poprvé. (28.02.2008)

Kritika přepis Burianových her většinou strhala, hodnotila je jako umělý slepenec a žádala původní filmový námět. Čas ukázal, kde je pravda. O slepenci není třeba pochybovat, ale Karel Lamač patřil mezi ty, kteří je dokázali skvěle kamuflovat řadou vybroušených scének, ve kterých se Burian cítil jako doma. Burianovo herectví vycházelo z lidové komiky a pouze jeho improvizační slovně ekvilibristické a mimické schopnosti ho vyvyšovaly nad dobový průměr. Přiměřené režijní vedení a dobří herečtí partneři byli zkrátka nutní. Pro srovnání (Ulice zpívá, On a jeho sestra, Hrdinný kapitán Korkorán, Hrdina jedné noci), pokud dostal Burian volný prostor, byla z toho zkrátka jen slušná lidová zábava. To ale neplatí o tomto filmu, tobogan v nemocniční pojišťovně a alkoholická kůra v rochovských lázních, gremiální rada, dr. Brunner a pacient Klůcek. Vlasta Burian je zkrátka "originál každým coulem", ale operovat bych se od něho nedal. PS: "Já neznám tak zdaleka Vás, ani tady toho pána, ale jestli mohu něco říct, tak prskáte až sem." (18.01.2004)