Gernika

Svým způsobem něco jako španělské Lidice - pompézní dobový velkofilm za (na evropské poměry) velké peníze, věnovaný domácímu historickému traumatu, které je dodnes živé. Místo charismatického Rodena je zde ovšem nevýrazný James D'Arcy (který jako by mimochodem z oka vypadl Vojtěchu Dykovi), který byl mně osobně extrémně nesympatický (věčně nalitý pisálek od novin, který v sobě ztělesňuje snad všechna klišé, jaká si lze s takovou postavou spojovat) a u něhož není ani moc jasné, o co mu vlastně jde (ve filmu jsem nevysledoval nějakou jeho dramatickou potřebu, která by ho motivovala k nějaké akci - v tom filmu je až pohříchu pasivní, vyjma samotného závěru, kdy hledá vězněnou Teresu). Romantická linie jeho milostného sblížení s Teresou zde působí nevěrohodně a značně nuceně, jako by ji k té linii válečných událostí scenárista připsal prostě proto, že se to u takového filmu očekává - já si obecně myslím, že největší slabinou tohoto filmu je právě scénář, který je mj. plný nejrůznějších žánrových klišé a velkorysý prostor téměř dvouhodinové stopáže nevyužívá tak, jak by mohl. Pokud jde o zmíněný velký rozpočet, neměl jsem zrovna pocit, že by to na výsledku bylo nějak vidět - ve filmu nejsou žádné velké davové ani bitevní scény (například na záběrech z trhů - u nichž dodnes ani není jisté, zda se vlastně konaly - vidíme pár ušmudlaných stánků a hrstku nakupujících, ačkoli se reálně v Guernice tou dobou mohly pohybovat tisíce lidí, a pokud jde o samotné trikové záběry leteckého bombardování města, ty jsou jen pro smích, jak moc lacině vypadají). Můj celkový názor na ten film je, že nějak moc nechápu, proč vlastně vzniknul - ó ano, samozřejmě pokud si člověk odmyslí to 80. leté výročí od vybombardování Guerniky, které bude příští rok - filmů z té doby bylo podle mě natočeno už dost (osobně je už nemůžu ani vystát, jak jsem jimi přesycený), a nevidím důvod, proč na svět přivádět další, když to stojí takové peníze a když naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů. Btw. tohle je asi první film, ve kterém mě María Valverde (má nejmilejší herečka, kvůli níž jsem film vyhledal a zhlédl) nebavila, což taky o něčem vypovídá. (27.10.2016)

Veľmi priemerný film, kde to nie je len o tom bombardovaní, ale aj živote predtým. Isté je len jedno, že v tom úchvatnom výbere v španielskej občianskej vojne medzi spitými boľševikmi a bezcitnými fašistami to bola voľba medzi hovnom a lajnom a divím sa, že niekto sa vôbec postavil na nejakú stranu a ešte bol ochotný za to aj zomrieť. Film sa ale snaží byť objektívny a to mu slúži ku cti. (27.12.2022)

Přikláním se určitě k poslední větě uživatele MartinezZ, že potenciál byl pohřben pod troskami. Působil na mě příliš umělohmotně a ačkoli se tam ty hlavní události skutečně odehrály, tak jsem se žel vůbec nechytala. Ani romance vrytá mezi řádky, ani Picassův obraz se mnou nikterak nezacloumaly a to je vážně škoda (17.10.2016)

Nebylo to nijak špatné, jen to nebylo nijak ničím zvláštní. O samotném osudu Gerniky film vůbec není, samotné město leží na okraji příběhu a kdyby se jmenovalo jinak, vůbec nic by se nezměnilo, protože celá ta předesílaná a očekávaná hrůza na pozadí lidských osudů, jež měla všem a všemu obrátit životy, nepřišla a vyšumělo to pár letadýlky a v tomto ohledu zřejmě dosti tenkým rozpočtem. Naopak jde o klasickou romanci válkou a životem válečného korespondenta unaveným D'Arcym se španělskou cenzorkou, která má hlídat, aby se ven nedostalo ani jediné slovo o tom, kterak republika prohrává, jenže je to všechno klasicky červenoknihovnicky zamotané a závěr doslova nemocný, klišé jak z nějaké středověké tragédie ochotníků. Dá se to vidět a nebudete moc ani umírat nudou, ale to díky tomu, že budete čekat, jak se to vyvrbí. Jenže se spíše jen shrbí a potenciál zůstane pohřben kdesi pod troskami. (17.10.2016)

Kolegové to zmiňují, nejvíc stanyslaw. Taky jsem z hrané monumentálnosti a výpravnosti měl pocit, že ČT natáčí televizní film na výročí vypálení vesnice. Celkově je to odfláklé, komparz je hrozně cítit, zápletka milostné linky jak pěst na oko, a jestli se Luftwaffe chovala ve Španělsku takhle, není divu, že jim to v roce 1939/40 tak šlo. Maria má jedinou nahatou scénu zakopanou v násilí, to měl režisér radši ukázat její filmovou sestřenici, Irene Escolar. Měla by er. premiéru. (08.05.2017)