Režie:
Jean BeckerKamera:
Edmond SéchanHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Paul Belmondo, Nadja Tiller, Mylène Demongeot, Jean-Pierre Marielle, Robert Morley, Geneviève Page, Stefania Sandrelli, Philippe Noiret, Marcel Dalio (více)Obsahy(1)
Tony (J.P.Belmondo) je rošťák jak se patří a téměř každého svým sympatickým zjevem dostane tam, kde ho vždycky chce mít. Bohužel a možná i bohudík se vždy nespokojí jen s jednou ženou a ne s jednou ženou také zametá. Tak to jde až do té doby, než pozná Muriel (Mylène Demongeot) a jejího přítele Bibiho (Philippe Noiret), díky kterým se dostane do vyšší společnosti, kde páchá neplechu v daleko větším měřítku než dosud. (MJMilan)
(více)Recenze (58)
Jedna z nejlepších belmondovek 60. let, film nabitý vtipem a především v první polovině těžící z neskutečného Belmondova komediálního talentu, kvalitativně trochu upadající v druhé polovině, která se v podstatě celá odehrává na výletní lodi, kde už je prostoru k čemukoliv daleko méně a variují se s pár obměnami ty stejné vtipy. ()
Do hloubky propracovaná studie věnovaná tématu žen se slepičí DNA a problémům, které přináší proces jejich motivace snášet zlatá vejce, přinesla překvapivý výsledek, a totiž, že i pro Belmonda to může být docela fuška. Hlavně v případě, kdy kuří mimikry použije některá z vyšších forem života, např. liška podšitá. :) ()
Sympatický dareba? No jak komu. Mě teda určitě ne. Z dnešního pohledu neuvěřitelná stupidita, plná naprosto trapných a nevtipných gagů na úrovní základky. Navíc postava Tonyho je tak na nervy lezoucí, že má člověk chuť mu po chvilce nafackovat. Asi podobně jako sympatický květinářka - holka jeho kámoše, kterou Belmondo pozuráží jak to jen jde. On je vychcaný hajzlík, všichni kolem něj jsou pitomci a ženy hloupočké slepice, které padají na prdel, jen kolem nich projde...oujéé. Belmonda mám rád, ale v některých filmech hraje takové mistry světa, až je to nekoukatelné. Tohle minimálně od druhé poloviny. ()
"Když jedu na lyžích stodvacítkou, je lepší, když mě každej vidí zdaleka přijíždět. Ve dvanácti jsem vyhrál Zlatého kamzíka." Jean - Paul Belmondo jako prostořeký šašek, tedy v roli, která mu sedne nejlíp a ve které ho máme nejraději. Tony Maréchal (asi v té době populární jméno francouzského filmu, protože stejně se jmenuje i Bourvil v o rok mladším Smolařovi) ale není podvodníkem v pravém slova smyslu jako třeba Victor z Nenapravitelného nebo Arthur z Velkého šéfa. Tony je jenom příživníček, který díky své výřečnosti vždy uhrane nějakou movitou slečnu, aby pak mohl nějakou dobu žít na její útraty. No a celý film nám ukazuje, jak to funguje v praxi a soustředí se na dvě prostředí: horský hotel a jachtu. Nejsou tu k vidění žádné kaskadérské kousky, protože Belmnodo je tu spíše mužem činu než slova (jeho hrdina není lyžař ani plavec). Ovšem i tak je to velká zábava, slovní kejkle a všelijaké fintičky rozhodně dobře pobaví, stejně jako taneční kreace Philippa Noireta. ()
Uf, měl jsem pocit jakoby ten film trval snad dvě a půl hodiny. Vcelku logicky na mě kouzlo Belmonda jakožto svůdníka nefunguje, takže jeho Tony pro mě byl v první půli naprosto bezcharakterní hajzlík, který všechny ve svém okolí (včetně kamaráda) zneužíval. Až když začal sklízet co zasel, tak se pro mě dostal film do modu francouzské komedie. Přestože scénář psali čtyři lidé, bylo to velmi, velmi slaboučké, protože nejčastěji spočíval vtip v tom, že Tony musel odolávat nadrženým paničkám, které po něm skákaly jako smyslu zbavené. A pak ve vymýšlení dalších a dalších lží. A tohle mi prostě nepřipadalo zábavné. ()
Galerie (14)
Photo © Criterion Productions
Zajímavosti (2)
- Jean Becker si společně s Jean-Paulem Belmondem přál, aby ve filmu měla nějakou roli i Belmondova tehdejší partnerka Ursula Andress. Ta se ale nemohla uvolnit. (Pierre)
- Belmondovi při natáčení vyhovovalo, že jeho postava ve filmu neuměla lyžovat. Tento sport byl jedním z mála, které herec neovládal. (raininface)
Reklama